Jmelí – 1. kapitola

fab9ed58f588b645514f02fb11d7eb28-d5bvsup

Stejně jako našemu hrdinovi, i nám se pomalu ale jistě blíží Vánoce. Pojďme si čekání na ně trochu zpříjemnit a snad se i naladit do správného předvánočního rozpoložení.

Děkuji KalamityJane za nemalou pomoc při překladu této kapitoly. Jsem nováček a je to znát. 🙂

Jmelí – shrnutí

12

 

Kapitola: 1

Sedm dní před Vánoci a dvacet minut před tím, než skutečně započne náš příběh,

si náš hrdina hlasitě povzdechl ve své knihovně. Dobrá, ve své knihovně, lomeno studovně, lomeno obývacím pokoji.

Severus si povzdechl. Hlasitě.

Když si uvědomil, že se mu celkem líbil chmurný zvuk, jehož tím dosáhl v nádherně tichém domě, povzdechl si znova, ještě hlasitěji.

Správně, naším hrdinou je Severus Snape.

A stejně jako u všech dobrých hrdinů, pevnost jeho charakteru měla projít testem během, och, devatenácti minut od této chvíle.

V několika posledních měsících nebyl schopen slyšet své myšlenky, natož pak povzdech, a to díky protivné otravnosti války a, tohle ho přinutilo zaskřípat zuby, hostům. Domy náležející členům Řádu byly zničeny jako první Tím-kdo-už-byl-poražen-přesto-nemůže-být-jmenován-protože-někteří-čarodějové-jsou-strašlivě-hloupí-a-pověrčiví (což zahrnuje většinu čarodějů).

Severusův malý, dvoupodlažní domek, s přesně čtyřmi a půl pokoji, nebyl stavěný pro ubytování hostů a musel být pro tu nádhernou příležitost magicky zvětšen. Poslední z jeho hostů, Lupin a ten duhovlasý poděs mezi bystrozory, vypadli zhruba před hodinou. Jeho obydlí se konečně zbavilo nálepky „Pomoc v nouzi“ a navracelo se zpět do normálu. Už bylo na čase.

Aby se neřeklo, Severus si povzdechl ještě jednou. Seděl za stolem bez svého obvyklého oblečení, měl jen bílou košili s rozepnutým límečkem a praktické černé kalhoty. Vlasy, které začínaly být trochu moc dlouhé, měl stažené dozadu silnou černou stužkou. S rezignovaným výrazem prohlížel hromadu krabic vedle svého stolu.

V průběhu posledních několika měsíců byl jeho dům plný nejen členů Řádu, ale také válečného zpravodajství a tajných informací. Nyní byl zanechán napospas nepříjemnému úkolu všechny tyto informace roztřídit, nebo, v mnoha případech, pečlivě zničit, předtím než bude moci svůj dům očistit od všech věcí pojících se s Řádem a Harrym Potterem.

Zdráhavě vzal do ruky první složku, jednu z těch, které byly zabaveny jakémusi Smrtijedovi, který pro Voldemorta pracoval jako špeh na ministerstvu. Otevřel ji a shledal, že obsahuje především fotky samotného Zachránce. Severus se domníval, že měly zachytit všechny Potterovy příchody a odchody. Už na tom nezáleželo, všechny mohou být zničeny.

Čistě ze zvědavosti Severus listoval obrázky, z nichž každý zachycoval Pottera v jiné situaci. Procházel jeden obrázek za druhým a s profesní nezaujatostí tmavovlasého mladíka obdivoval. Rozhodně vyrostl, v prvním ročníku byl jak za groš kudla. Teď měly jeho tvář i tělo výrazné mužské rysy – široká ramena a ostrou čelist. A ty zatraceně typicky Potterovské vlasy padající mu do očí.

Domem se rozeznělo hlasité zaklepání na vchodové dveře. Severus neměl náladu se s kýmkoliv setkat, a tak nežádoucí vyrušení ignoroval.

Náš hrdina nikdy nebyl příliš trpělivým mužem. Ale je nutno připustit, že vydržel téměř deset minut neodbytného klepání,

než se odhodlal ke střetu s nežádoucím návštěvníkem.

Severus zuřil, trhnutím dveře svého útočiště otevřel. „Co u Merl – teto Kláro? Co tu u všech čertů děláš?“

Masivní vycházková hůl klepla o kamenné schody před jeho dveřmi. „Pfff. Takhle vítáš svou oblíbenou tetičku poté, cos mě nechal bůhví jak dlouho stát na schodech? A v takové čtvrti! Vážně, Severusi, vím, že máš prostředky, aby ses mohl přestěhovat do lepší části města, je nad mé chápání, proč rok za rokem trváš na tom, bydlet tady, uprostřed téhle špíny.“

„Netušil jsem, že člověk může mít oblíbenou tetičku, pokud má pouze jednu samotářskou tetu,“ odvětil suše Severus, přičemž zcela ignoroval druhou polovinu ženina výpadu. Znal ji jako svoje boty a odmítal se do této debaty znovu pouštět. Místo toho ustoupil, aby umožnil vysoké, štíhlé ženě prorazit si cestu do domu. Její hůl měla nebezpečně blízko k tomu, aby rozdrtila několik jeho prstů na noze, když kolem něj procházela.

„Pfff, Severusi, drahý, nikdo se neodvažuje mluvit se mnou způsobem, jakým to děláš ty.“

„To proto, že všechny ty hlupáky děsíš,“ odpověděl Severus pravdivě, zatímco svědomitě pomáhal šedovlasé ženě odložit těžký kabát a šál. Klára byla starší sestrou jeho otce a, stejně jako Severus, nepopiratelně černou ovcí Snapeovy rodiny. A samozřejmě byla také mudla. Severus v rychlosti kritickým pohledem přelétl pokoj, aby se ujistil, že nic vysloveně magického není nikde v dohledu. Díky Merlinovi, pokoje magicky zvětšující jeho dům byly odstraněny, když odešel Lupin. Těžko by tetě vysvětloval, proč je v domě třikrát více pokojů, než kolik se jich tam na pohled zvenku vejde.

Stará žena si odkašlala, svou holí bouchla o podlahu opět nebezpečně blízko Severusova palce. „A čím jsi starší, tím jsi hubatější.“

„Děkuji, madam.“

„To nebyl kompliment.“

„Takže, chystáš se mi sdělit, proč ses rozhodla poctít mě svou přítomností? Bez ohlášení, nutno podotknout. Obvykle trávíš zimu v mnohem teplejším podnebí a já neočekával, že tě znovu uvidím dřív než na jaře.“

Žena s jestřábím nosem vtrhla do jeho obývacího pokoje, který byl zároveň hlavním pokojem, studovnou a knihovnou, a chovala se jako doma. „Rozhodla jsem se udělat si malou přestávku při svém cestování po Maroku, abych navštívila svého jediného synovce a setkala se s jeho známostí. Nakonec, jsou svátky.“ Tvrdý pohled hnědých očí se zavrtal do Severuse: „A kdybych ti řekla, že přijedu, mohl bys být pryč.“

Nyní by asi bylo dobré zmínit, že náš hrdina nemá žádnou známost.

Šance, že v tuto chvíli někde sežene řečenou imaginární ženu, byly mizivé.

U Merlinova vousu, Severus vytrénoval své rysy natolik, aby neukázal grimasu, která se mu drala do tváře. Lhal své tetě, že se s někým vídá. Věčně na něj dorážela a zkoušela ho dát dohromady s nějakými mudly ze svého čtenářského klubu a se svými asistentkami. Nakonec vyčerpal veškerou svou trpělivost a řekl jí, že si někoho našel.

K tomu došlo před více než rokem, od té doby využíval vágních lží a bezostyšného zkreslování, aby se vyhnul lamentacím své tety ohledně jeho zarytého staromládenectví. Splétal příběh o své bezejmenné, anonymní známosti a nakonec, po obrovské spoustě mateřského nátlaku ze strany své tety, o zasnoubení.

„Ach, to v tuto chvíli vážně nepůjde… Je pracovně mimo město.“

„Pche,“ odfrkla si stará dáma zlehka. „To jistě. Mimo město tak krátce před Vánoci?“ Obcházela jeho obývací pokoj/studovnu/knihovnu a jejímu kritickému pohledu neunikla jediná drobnost. „To je on?“

„Prosím?“

Jeho teta mávla holí k obrázkům rozprostřeným ledabyle po stole, uhlově černýma očima blýskla prohnanost. „To je ten mladý muž?“

Severus v duchu zasténal. Na obrázky, kterými se probíral, než dorazila, úplně zapomněl.

„Jaký mladý muž?“

„Nebuď tak zabedněný, Severusi. Je tohle tvůj přítel?“

„To je jen…“ Počkat chvíli… „Přítel!“

„Jsem stará, Severusi, nikoliv omezená. Jsem si vědomá toho, že na světě existuje mnoho odlišných typů vztahů. Dobrý Bůh ví, že jsi nikdy neměl rád ženy.“

„Nikdy jsem neměl rád nikoho.“

„Svatá pravda,“ odfrkla si. „No, každopádně jsem ráda, že se ti povedlo najít někoho, kdo by mohl mít rád tebe. Takže, je to on?“

Čemu by to mohlo uškodit? Mimo to, pokud by přiznal, že na těch obrázcích ve skutečnosti není jeho záhadný přítel, musel by ještě navíc vysvětlovat, proč je má rozložené po stole. „Ano, to je on.“

Jeho teta vytáhla z kabelky cvikr a mžourala na fotky, jak posouvala sklíčko blíž a dál.

„Vypadá dobře, ačkoliv se trochu zarazil v růstu.“ Severus se ušklíbl nad komentářem, který nepřímo označil Pottera za skrčka. „A možná bys mu měl koupit nějaký hřeben na to vrabčí hnízdo.“ Severusův úšklebek se prohloubil. „Zdá se trochu moc drzý na můj vkus, je mu to vidět na očích. Jeho jméno?“

„Jeho jméno?“

„Já položím otázku, ty odpovíš. To je způsob, jakým konverzace funguje, Severusi.“

Usoudil, že ničemu neublíží, pokud řekne pravdu, nakonec, nikdo mimo kouzelnický svět nemá ponětí, kdo je Harry Potter. „Harry.“

„Harry, a dál?“

„Harry Potter“.

„Pochází z dobré rodiny?“

Následovala krátká pauza. „Ano, z velmi dobré rodiny. Ačkoliv jeho rodiče zemřeli při nehodě, když byl ještě docela malý.“

„Ach, to je smůla.“ Odložila obrázek a cvikr vrátila zpět do kabelky. „Tak, máš na tomhle pochmurném místě něco k jídlu? Ráda bych večeřela kolem sedmé.“

Do kuchyně dolehlo hlasité bouchnutí zadních dveří následované těžkými kroky bot. Severus pocítil vzrůstající obavu. Zatraceně! Jeho dveře stále umožňovaly vstup určitým členům Řádu.

Bohové, kdo by to mohl být? Pravděpodobně ten zablešený podvraťák, který se vrátil pro něco, co si tu zapomněl.

„Snape!“ ozval se až příliš dobře známý hlas. „Snape! Brumbál mi řekl, že máte ty složky o Blackových! A tak jsem doufal, že-“ Harry se zarazil ve dveřích do pokoje, viditelně překvapený, když se ocitl tváří v tvář Severusově stejně zaskočené tetě. „Och, omlouvám se. Asi bych měl… Omlouvám se.“

Tváře měl zrudlé chladným zimním vzduchem a vlasy i dlouhý šedý vlněný kabát, jenž měl na sobě, byly posypané mokrými sněhovými vločkami.

„A tys mi tvrdil, že pracuje. Chudák to nemohl vydržet a přišel,” poznamenala Klára, zatímco kroužila kolem Harryho jako jestřáb. „Je trochu mladší, než jsem předpokládala, to rozhodně, ale na tom nesejde. Jsem si jistá, že spolu budeme skvěle vycházet.“

Potter v šoku zamrzl mezi dveřmi jako jelen oslepený světly reflektorů. Akorát místo automobilu se na něj řítila Severusova teta. Čapla ho za ruku a vláčela ho do středu pokoje.

„Severusi, prosím, kde je tvé vychování? Představ nás, jak se patří.“

Tady to mělo skončit.

Severus měl využít příležitosti, aby uvedl věci na pravou míru. A to by také udělal.

Kdyby nebylo té zpropadené hole.

„Obávám se, že došlo k nedorozumění…“ začal Severus, přičemž přešlapoval mezi těmi dvěma. „Možná jsem byl předtím poněkud neupřímný, když jsem řekl – Au!“ utnul Severus náhle své vysvětlení, když se úzká dřevěná hůlka značnou silou zaryla do palce jeho levé nohy.

„Neupřímný, vskutku!“ odfrkla si Klára vědoucně.

„Omlouvám se, teto. Ta lež byla dílem okamžiku,“ připustil Severus rozpačitě. „Není žádn-“

„…Žádná práce, kterou by musel dělat. To vidím sama, Severusi. Styď se za to lhaní. Tvrdit mi, že je mimo město kvůli práci. Měl bys mě znát natolik dobře, abys věděl, že mě nemůžeš odradit. Ne, zůstanu přímo tady, dokud se neseznámím s tvým snoubencem, i kdybych tu měla zůstat hostem natrvalo.“

Severus zbledl. Už zase se objevilo to nechutné slovo. Host. Teta Klára, která chce zůstat. Dokud se neseznámí s jeho ‚snoubencem‘. Och, Merline. Udělal by cokoliv, aby do svého domu navrátil klid tak rychle, jak jen to bude možné. Dokonce i kdyby to znamenalo umožnit své tetě, aby poznala jeho ‚snoubence‘.

„Omluv nás. Jen na chvilku.“ Severus popadl Harryho za loket a táhl ho do stísněné kuchyňky. Jakmile se za nimi zavřely dveře, pronesl jednoduché tišící kouzlo.

„Snape, o co tady…?“

„Řekl jsem své tetě, že se budu ženit.“

Harry na něj jen zíral, jako by chtěl říct, a říkáš mi to, protože…?

Severus mu oplácel svým patentovaným Ty zabedněný kluku, dával jsi vůbec pozor? pohledem. „Myslí si, že si budu brát vás.“

„Cože? Proč by si měla něco takového myslet?“

„Viděla několik vašich fotek z ministerstva na mém stole a vytvořila si vlastní závěr,“ vysvětlil Severus ve stručnosti, i když ne zcela pravdivě.

„Dobře, tak jí prostě jen řekněte…“

„Nemohu jí říct vůbec nic,“ drtil Severus slova mezi zuby.

„…Tak chcete, abych jí to řekl já?“ zeptal se nakonec Harry zmateně.

„Byl bych raději, kdybyste to nedělal.“

„Chcete ji nechat věřit, že my dva se budeme brát?“

„Ano. Pak mě nechá být. Vážně bych … to ocenil, Pottere.“

Severus viděl, jak Harry jeho žádost tiše zvažuje. Ve skutečnosti Severus od Haryho nikdy dříve nic nechtěl. Ten muž měl velkou zásluhu na tom, že se Harrymu a Řádu povedlo porazit Voldemorta. A upřímně, nechat tu starou mudlovskou ženu věřit, že jsou zasnoubení, oproti tomu byla maličkost. „Jasně, proč ne. Teď, jestli bych si mohl jenom vzít ty složky o Blackových…“

„Musíte zůstat do Vánoc.“

Harrymu se zatočila hlava a poprvé od chvíle, kdy vstoupil do domu, se podíval Severusovi přímo do očí a opětoval mu pohled. „Musím co?“

„Očekává, že tu během její návštěvy budete.“

„Nemůžete jí prostě říct, že musím pracovat nebo navštívit rodinu nebo něco?“

„To nezabere, prostě počká, dokud nebudete mít čas.“

„Nemůžu tu prostě jen tak zůstat, Snape. Věřte tomu, nebo ne, ale někteří z nás mají život, který můžou žít.“

Severus jen neznatelně stiskl čelist, ale jinak nechal urážku sklouznout bez povšimnutí. „Byl bych ochotný poskytnout kompenzaci za váš čas.“

„To je skvělý, ale Weasleyovi očekávají, že u nich o svátcích budu. A vaše peníze nepotřebuju. Víte moc dobře, že jich mám docela dost.“

„Na tohle teď nemám čas, Pottere. Pojďme k věci, co požadujete za to, abyste tu zůstal celý následující týden až do Vánoc?“

Harry chvíli mlčel. „Určitě víte, že Ginny Weasleyová žádá o místo na ministerstvu v oddělení lektvarů na odboru zdravotnictví.“

Severus se zamračil při pomyšlení na nejmladší Weasleyovou a její značně medializovaný romantický vztah s Potterem. „A co s tím má vaše malá přítelkyně do činění? Ujišťuji vás, že se o této příšerné frašce vůbec nemusí dozvědět.“

Harry neměl přítelkyni.

Tedy čistě mezi námi, Harryho nijak zvlášť nezajímalo cokoliv, co mělo ňadra.

Harry zavrtěl hlavou. Chvíli uvažoval, že Snapeovu domněnku o svém vztahu s Ronovou sestrou uvede na pravou míru, byli pouze přáteli, nic jiného. Nakonec usoudil, že to není podstatné, a jen by tím otevřel cestu Snapeovu výsměchu. „Výběrové řízení na to místo bude hodně náročné.“

„A vy myslíte, že nadšený doporučující dopis od význačného Mistra lektvarů jí pomůže to místo získat.“

„Ach, chci více než jen dopis za týden svého času. Chci, abyste tam osobně zašel a zatahal za pár provázků, promluvil s lidmi, kteří budou rozhodovat. Ginny se to samozřejmě nesmí nikdy dozvědět.“

„Tím máte na mysli, že se nesmí nikdy dozvědět, že tu práci nedostala na základě svých vlastních kvalit.“

„Ginny by tu práci dokázala získat i bez vaší pomoci,“ bránil Harry mladou ženu, o níž přemýšlel jako o své vlastní malé sestřičce. „Je ten nejtalentovanější a nejpracovitější kandidát. Chci jí to prostě jen trochu pojistit.“

„Jak manipulativní, Pottere. Je něco takového hodno Nebelvíra? Možná by vám měli vaši líbivou červenozlatou kravatu sebrat.“

„Chcete, abych hrál, nebo ne?“ zeptal se Harry docela jednoduše.

„Dobrá. Ujistím se, že slečna Weasleyová tu práci dostane.“

„A já strávím tento týden tady, ale na Štědrý den se stále chystám k Weasleyovým.“

„Dohodnuto.“ Severus kolem něj prošel ke kredenci, kde uchovával několik lahví likéru. Nalil si zdraví prospěšné množství brandy. „Uvědomujete si, že před mou tetou musíme předstírat, že jsme zasnoubení.“

„To mi došlo, Snape.“

„Vzhledem k okolnostem, bys možná chtěl začít používat mé křestní jméno.“

„Dobře, Severusi.“

Severus měl ve tváři kyselý výraz, který mu zůstal i poté, co si dlouze přihnul ze své sklenice. „Dáš si něco k pití? Vypadáš … nervózně.“

„Skotskou.“  Není nad trochu tekuté kuráže, abych tímhle prošel, pomyslel si Harry.

„Uvítal bych, kdyby ses uklidnil, ne ztratil vědomí,“ poznamenal suše Snape a podal mu vinnou skleničku na krátké stopce do poloviny naplněnou bílým vínem.

Harry přimhouřil oči, nenáviděl, když s ním někdo zacházel jako s dítětem. „Snobe.“

„Hňupe.“

Snob a hňup se vrací do obývacího pokoje.

Teta Klára je očekává s úsměvem na tváři. To nevěstí nic dobrého.

„Pojď se posadit tady vedle mě, drahoušku,“ zavelela Klára, hned jak Harry a Severus vstoupili do místnosti. Stará dáma probodla Harryho ostrým pohledem a posunula se na tvrdé, hnědé pohovce. „Probrali jste vy dva všechno, co jste potřebovali?“

„Ano, madam,“ odpověděl Harry zdvořile.

„Pff, prosím tě, říkej mi Kláro. Koneckonců jsme už téměř rodina.“

„Dobře. Kláro. To je velmi pěkné jméno. Neobvyklé. Nikdy předtím jsem ho neslyšel. Vážně. Je … pěkné,“ blekotal Harry, celý nesvůj, a proklínal skutečnost, že kdykoliv se pohyboval v blízkosti Severuse, dostával se do potíží. A to se ani nezmiňoval o tom, že najednou potká tuhle tetičku, která ho hodnotí coby potenciálního ženicha. Vždyť dokonce ani netušil, že Snape nějakou tetičku má. Nikdy o Severusově rodině moc nepřemýšlel, kromě toho mála, co věděl o Snapeově smíšeném původu. Cítil se, jako kdyby ho někdo hodil do hluboké vody a stále ještě se mu nepovedlo došlápnout na dno.

Klára se zamračila, přísně semkla rty a otočila se na Severuse: „Je to žvanil, Severusi, nikdy bych nevěřila, že bys ty mohl být s někým, kdo je tak užvaněný.“

„On-“ začal Severus formovat omluvu.

„Nejsem užvaněný,“ ohradil se Harry, jakmile to zpracoval. „Prostě jste mě zaskočila, omlouvám se. Severus se nezmínil, že ho navštíví někdo z rodiny.“

„Jistě, obvykle nejezdím neohlášeně jako tentokrát,“ povzdechla si Klára nešťastně. „Ale obávám se, že Severus už nemá ani trošičku času pro svou ubohou tetu. Proto musím vyvinout úsilí, abych přijela za ním.

Severus si odfrkl: „Najdu si pro tebe čas kdykoliv mě během letních měsíců předvoláš, teto.“

Klára se otočila na Harryho a popleskala ho po ruce s útrpným výrazem ve tváři: „Minulé léto odmítal přijet, dokud jsem to nevzala do vlastních rukou a neuchýlila se k vydírání.“

Harry nevypadal přesvědčeně, že Severuse Snapea by bylo možné přinutit k čemukoliv proti jeho vůli. „Vy jste ho vydírala, madam?”

„Kláro, prosím,“ opravila ho Severusova teta. „A ano, vydírala.“

Severus se ušklíbl, pozvedl obočí, a probodl tetu zlověstným černým pohledem.

„No dobře!“ ustoupila Klára a povýšeně se podívala zpět na Severuse. „Nebylo to tak úplně vydírání, postačila zdravá dávka pocitu viny.“ Klára se otočila zpět k Harrymu: „Možná jsem mu řekla, že se cítím pod psa.“

„Možná?“ zavrčel Severus.

„Řekla.“

„Pokud si dobře vzpomínám,“ informoval ji Severus, „zmiňovala jsi ve svém dopise cosi o smrtelné posteli a o spále.“

„Pfff. Svůj účel to splnilo, ne? Severusi, proč nám nedojdeš pro trochu čaje, zatímco se s Harrym seznamujeme?“

„Je bezpečné vás dva nechat o samotě?“

Harry po něm loupl očima. „Budu se snažit chovat co nejlíp.“

Severus obrátil oči v sloup: „Spíš se obávám, co se ona chystá provést tobě.“

„Nesmysl. Můj vlastní synovec a takhle o mně pochybuje.“ Klára se odmlčela, aby nabrala dech, a pak se podívala na Harryho ruku, kterou stále věznila pod tou svou. „Kde máš svůj prstýnek?“

„Můj co?“ zeptal se Harry roztržitě.

Klára kývla směrem k Harryho ruce: „Tvůj zásnubní prsten, mladý muži. Nepochybně nějaký máš.“ Do hlasu jí pronikl náznak podezření.

Harry se ohlédl přes rameno, aby se podíval na Severuse, a naprosto uličnicky se na něj zašklebil. Pozvedl jedno tmavé obočí a zeptal se: „Jistě. Kde je můj prstýnek,… miláčku?“

„Tak to vážně nemám ponětí, miláčku,“ procedil Severus odpověď skrz zatnuté zuby. „Kde sis ho naposledy sundával?“

„Nejsem si jistý,“ odpověděl Harry se skleslým pokrčením ramen a usmál se nevinně na Kláru. Severus se ušklíbl; ten kluk byl ostýchavý, všechno dělal, aniž u toho hnul brvou, a jeho bystrá, všímavá teta, která dokázala každého vyvést z míry, vypadala, že mu zbaští cokoliv. „Zdá se, že ho pořád ztrácím. Skoro, jako bych ho častěji měl sundaný, než na prstě.“

„Och, nedělej si s tím starosti, Harry, drahoušku, já každou chvíli někde zašantročím svou hůl. Ale vždycky se objeví. Jsem si jistá, že náš Severus ti ho najde. Že ano, drahoušku?“

„Podívám se po něm,“ slíbil Severus a zamířil do kuchyně postavit na čaj.

„Takže,“ začala Klára a natočila se směrem k mladíkovi, „jak jste se s mým synovcem seznámili?“

„No,“ vytáčel se Harry, „kolik už jste toho od Severuse slyšela?“

„Nic moc. Jen, že jste se seznámili minulou zimu. Víš, jak je uzavřený. Když se jedná o jeho milostný život, je tak tajnůstkářský.“

„No, tak poprvé jsme se potkali ve škole.“

„Tys chodil na tu samou internátní školu, na které učí Severus?“

Teď si o něm pravděpodobně myslí, že je něco jako pedofil, dobrá práce, Harry. „Jo, chodil. Ale Sn… Severus a já jsme žádný vztah neměli, než jsem dostudoval. Zůstal jsem tam, abych udělal nějakou práci pro ředitele.“

„Jakou práci?“

Záchranu světa. „Bezpečnostní službu.“

„A pořád tam pracuješ?“

„Ne, teď jsem v bezpečnostních složkách.“ Člen elitního bezpečnostního sboru Ministerstva.

„A?“

„A…?“

„Začal jsi s mým synovcem chodit, když…?“ pobízela ho Klára.

„Jo…“ Harry se nutil do zářivého úsměvu a s odpovědí otálel… Hmm … Klára řekla, že se potkali během zimy. Co by byl dobrý zimní kluk-potká-kluka příběh? „Ach, legrační historka, vážně… Chytla nás sněhová bouře a ehmm…“

Severus se vrátil zpátky a v rukou nesl hrnky a konvici s čajem. „Čaj je uvařený. A našel jsem tvůj prsten.“ Severus položil čajový servis na stůl a pak vytáhl nezdobený zlatý kroužek ze své kapsy a hodil ho Harrymu do klína. „Byl u dřezu. Musel sis ho sundat, když jsi ráno myl nádobí.“

„Asi jo,“ potvrdil Harry se špatně skrývaným pobavením a lovil prstýnek z gauče.

„Severusi!“ zalapala Klára po dechu. Zabušila svou holí o podlahu a pak ho pokárala: „Navleč mu ten prstýnek, jak se patří. Svatá dobroto, chováš se jak divoch. Šokuje mě, že vůbec souhlasil, pokud se k němu takhle chováš. Představte si to, házet po něm prstýnek přes celý pokoj. Pfff.“

Harryho napadlo, že Snape ve svých představách v záchvatu hází přes celou místnost něco jiného… nebo někoho. Na čele mu pulsovala žilka, a když prkenně přešel ke gauči a sebral prstýnek z Harryho dlaně, chňapl Harryho druhou ruku a jedním hrubým pohybem mladíkovi kroužek navlékl, přičemž zatlačil zlato až ke kořeni prstu. Poté vzhlédl ke své tetě: „Lepší?!“

Klára povzneseně přikývla: „Jistě.“

„Zrovna jsem tvé tetě vyprávěl, jak jsme se seznámili,“ přerušil je Harry. „Minulou zimu. Víš, ten den, kdy nás chytla sněhová bouře…“

„Správně, naneštěstí jsme se úplně ztratili. Málem přišli o pár prstů…“

„Tohle je tvá legrační historka?“ přerušila Klára vyprávění a vyděšeně se obrátila na Harryho.

„No, nakonec jsme to přežili. A se všemi prsty…ha…ha?“

„Máš bizarní smysl pro humor, Harry.“

„Tedy dobrá, teď když je čas příběhů u konce, mám nalít čaj?“ zeptal se Severus, ve snaze změnit rychle téma.

„Mnohem raději bych šla do svého pokoje a odpočinula si před večeří,“ oznámila Klára a zvedala se z pohovky.

„Ale chtěla jsi čaj,“ procedil Severus mezi zuby. „Připravil jsem čaj.“

„No, ty a Harry si k němu můžete sednout a užít si ho spolu, Severusi,“ nařídila Klára, pak se zamyšleně odmlčela. „Doufám, že tě neobtěžuji, Harry, tenhle starý dům má jen jednu ložnici navíc, kterou musíš mít ty, když zůstáváš u Severuse.

„Já… no, ne… neobtěžujete…“ Harry zoufale vyhledal očima Severuse. „Já bydlím v…“ „Harry zůstává v pokoji pro hosty, teto Kláro, ale má jen minimum věcí a může se přestěhovat do podkroví, zatím co tu budeš.“

„To nemohu dovolit, přeci ho nemůžu jen tak vykopnout z jeho pokoje, jsem pro něj prakticky cizí člověk.“

„Harymu to nevadí, vážně. Že ne, Harry?“

„Teda… Ne, jasně, že ne.“

„Ne, absolutně odmítám, že by se měl stěhovat do toho starého, zaprášeného podkrovního pokoje,“ trvala si Klára na svém. „Ne, Harry se může přestěhovat do tvého pokoje, Severusi. A ty můžeš jít do podkroví.“

Severus pozoroval svou tetu, jak nese svou tašku nahoru, a Harry sledoval nakvašeného Severuse pozorujícího svou tetu, jak nese tašku po schodech. Jakmile byla z dohledu, Severus se odvrátil a zachytil výraz Harryho tváře.

„Jsem rád, že aspoň jeden z nás si to užívá.“

„Doufám, že si užiješ podkroví, Severusi, drahý.“

„Jdu chystat večeři. Když je tady mudla, nějak tu přibyla práce. Asi nemám doufat, že bys věděl, jak uvařit cokoliv bez magie?“

Harry ve skutečnosti věděl, jak vařit po mudlovsku, jeho strýc se o tom ujistil, když mu od raného dětství zadával domácí práce. Ale co Severus neví, nemusí ho trápit, a Harry si nechtěl nechat ujít příležitost vidět Severuse v zástěře, takže věnoval staršímu muži pouze nedůvěřivý pohled.

Severus si povzdechl, oblékl zástěru: „Myslel jsem si to.“

Kláře zabralo pouhých deset minut, než se zabydlela.

Dvě minuty, aby vybalila tašku, a osm minut, aby slídila.

Když sešla zpátky dolů ze schodů, prošla kolem Harryho v obývacím pokoji, aby konfrontovala Severuse v kuchyni: „V tom pokoji nejsou žádné Harryho věci. Vůbec nic.“ Když se na ni Severus divoce zamračil, začala se hrdě hájit: „Nechtěla jsem strkat nos do cizích věcí, Severusi, tak se na mě tak nedívej. Víš, jak jsem zvědavá, prostě jsem chtěla jen nahlédnout.“

Harry, který ji následoval z vedlejšího pokoje, rychle vysvětloval: „Když mi Severus řekl, že přijedete, všechno jsem si přestěhoval a uklidil jsem vám tam.“

„Směšné, Severus nevěděl, že přijedu,“ Klářina hůl s bouchnutím dopadla na podlahu, to nebylo nikdy dobré znamení. „Nezkoušej mě tahat za nos, mladíku. Je mi jasné, jak to s vámi dvěma je. Styďte se oba, takhle lhát staré ženě.“

Severus se nepohodlně zavrtěl, předpokládal, že je nejvyšší čas vyjít s pravdou ven. „Máš naprostou pravdu, teto, Harry nespí v pokoji pro hosty. On-“

„Spí v hlavní ložnici s tebou,“ dořekla teta Klára. „Nedělej si s tím starosti. Tušila jsem to od chvíle, co Harry zaváhal, když jsem se zeptala, jestli bydlí v pokoji pro hosty. Chápu, že jste se mě nechtěli dotknout. Ale ujišťuji vás, že jsem velice moderní ve svých názorech, a i když nejste řádně oddáni, zatím ještě, jste oba dospělí a svobodní, abyste činili svá vlastní rozhodnutí.“

„Harry spí v mé ložnici…?“ opakoval Severus.

„Ano. Ve skutečnosti,“ začala Klára, „trvám na tom, aby zůstal právě tam, kde je. Není důvod, aby se stěhoval, jen proto, že jsem přijela na návštěvu.“

„Ne!“ vyhrkli Harry i Severus zároveň. Kláru to viditelně zaskočilo.

„Myslím, jsem si jistý, že Sn… Severus by se možná necítil pohodlně, kdyby se mnou měl sdílet ložnici, když tu má rodinu,“ vysvětloval Harry. Severus by se rozhodně necítil pohodlně, pokud by s Harrym sdílel ložnici, vůbec nikdy.

„Dobrý Bože, Severusi, tobě rudnou tváře?“ rýpla si Klára pobaveně do svého synovce.

„Nemám tušení,“ zavrčel Severus, „dost dobře v tuto chvíli nemohu vidět své vlastní tváře, že?“

„Jsou červené,“ ujistila ho Klára. „Nemohu tomu uvěřit, ještě nikdy předtím jsem neviděla, že bys zrudnul, Severusi.“

„Když to říkáš,“ odpověděl Severus stručně a otočil se zpět k plotně, kde mu bublalo několik hrnců.

„Proč se červenáš? Jenom proto, že jsem zmínila, že ty a Harry spíte spolu? Zcela jistě už nejsi ve věku, aby tě zmínka o sexuálních vztazích donutila zrudnout.

„Já se nečervenám. Prostě je tu jen teplo.“

„Mně nepřijde, že by tu bylo nějak moc teplo,“ trvala si na svém Klára s bouchnutím hole o podlahu. „Harry, zdá se ti tu přetopeno?“

„Ne, není tu přetopeno.“

Severus zaskřípal zuby: „No, já jsem blíž u plotny.“

„Pfff, necítím, že by odtamtud šel nějaký žár.“

„Harry!“

„Ano?“

„Sedni si ke stolu, už můžeme jít jíst.“

Oba, Harry i Klára, byli dost chytří na to, aby akceptovali naprosto zřejmou změnu tématu.

Za chvíli všichni tři dojedli, a zatímco seděli u stolu a čekali na dezert, povídali si a popíjeli víno. Harry, který nikdy neměl normální život, o němž by mohl mluvit, si svou roli mudlovského snoubence náramně užíval. Nestávalo se příliš často, aby mluvil s někým, kdo by neznal jeho životní příběh, a tak se vžil do této nezvyklé zkušenosti, a bájil o svém perfektním životě a dokonalé minulosti.

„…no, a to je důvod, proč se mamka s taťkou rozhodli tyhle vánoce podniknout výlet k pobřeží v Cardiffu,“ zakončil Harry vyprávění už třetí historky o svých rodičích, Klářina vyděšeného výrazu si zatím nevšiml.

Klářino zděšení bylo oprávněné.

Koneckonců, jak si možná vzpomínáte, už jí bylo řečeno, že Harryho rodina byla pryč. Mnohem dál než ve Walesu.

„Mohli bychom si dát ještě trochu vína, co říkáte?“ navrhl Harry, když jeho historka skončila. „Já už ne, ale vy, chlapci, klidně pokračujte.“

Severus začal vstávat ze židle, ale Harry ho zatavil: „Ne, já ho přinesu, je vedle, že?“

„Přijdu hned za tebou, abych ti pomohl vybrat,“ řekl Severus a umožnil Harrymu, aby vyšel z místnosti jako první.

O minutu nebo dvě později vešel Severus do obývacího pokoje/knihovny/studovny, kde našel Harryho, jak na něj čeká.

V okamžiku, kdy se zaklaply dveře, Harry stál před ním plný očekávání: „No, to šlo docela dobře. Nemyslíš?“

„Jistě,“ souhlasil Severus, když procházel kolem Harryho, aby se dostal k malému skladu, který měl pod schody, a popadl tam jednu lahev. „Nicméně, možná jsi mohl vynechat ty příběhy o své rodině. Řekl jsem předtím tetě, že zemřeli.“

„Cože! Nemůže tomu věřit! Severusi, právě jsem jí vyprávěl dlouhý příběh o tom, jak cestují po anglickém venkově, a tvá teta to celé vyslechla, aniž řekla jediné slovo.“

„Myslí si, že jsi trochu padlý na hlavu.“

„Ou, Merline,“ otřepal se Harry ponížením.

„No, není to zas tak zlé, uvážíme-li, že nejprve si myslela, že jsi naprostý cvok. Musel jsem ji jen přesvědčit, že ohledně ztráty své rodiny máš jisté věci nedořešené, takže lhaní o nich nedokážeš kontrolovat, a že se kvůli tomu s někým vídáš. Teď tě spíš lituje.“

„Ty sis to užíval,“ obvinil ho Harry.

„Dej si facku. Rozhodně jsem si to neužíval.“

„Fajn, ne zrovna tuhle situaci. Ale užíváš si skutečnost, že jsem sám sebe ponížil.“

„Možná trochu,“ ušklíbl se Severus a otočil se, aby zamířil zpátky do kuchyně. Harry zlostně nahlížel na jeho vzdalující se záda.

Severus se měl obávat odplaty za škádlení velmi mocného mladého čaroděje.

Na jeho obranu lze říci, že o Harrym předpokládal, že je povznesený nad taková nutkání, jako je odplata. Takže si s tím hlavu nelámal.

Což byla možná chyba.

Nejprve to nebylo zřejmé. Uzávěr pepřenky odpadl a lehký závan vzduchu mu foukl koření do nosu, čímž spustil záchvat kýchání. O chvíli později, když servíroval moučník, zjistil, že pekáček prostě nedokáže udržet, jednoduše mu vyklouzl z prstů, s hlasitým rachotem dopadl na stůl a koláč se rozprskl úplně všude. V tu chvíli začal mít Severus podezření. A jeho podezření se později potvrdilo, když zvedl k ústům svou sklenici vody, ale zjistil, že si ji lije přímo na bradu a do klína.

„Seve, podívej, co děláš!“ vykřikl varovně Harry.

„Severusi, nikdy jsem tě neviděla tak nemotorného,“ pokárala ho Klára.

Jak se mu voda vsakovala do kalhot, zpražil Severus Harryho naštvaným pohledem. Moc dobře věděl, jak k tomu došlo. V duchu proklínal fakt, že on sám si dal plno práce, aby toho kluka naučil bezhůlková kouzla.

„Proč se na toho chlapce díváš takhle, Severusi? Zcela jistě si nemůžeš myslet, že by to jakkoliv byla jeho vina? Můj Bože, vždyť je na úplně druhé straně stolu.“

Severus viděl, jak se koutky Harryho rtů vytáhly nahoru, předtím než si mladík překryl ústa ubrouskem, aby tak skryl své pobavení. Harry měl stěží čas užít si své vítězství, než zjistil, že leží rozpláclý na zádech na podlaze mezi troskami své židle. Zaslechl Severuse lehce zafrkat a okamžitě zareagoval, aby mu laskavost oplatil. Severus vyloudil krátký nesrozumitelný zvuk, když nohy jeho židle povolily také, a on se nedůstojně rozvalil na podlaze naproti Harrymu. Klára s oprávněnou obezřetností vyskočila ze své židle a zmateně se podívala dolů na oba muže, kteří na sebe pod stolem vzájemně zlostně nahlíželi, a ani jeden se neměl k tomu, aby vstal.

„Doufám, že nikdo není zraněný…“

„Dobrý,“ zavrčeli oba muži zároveň a začali se zvedat na nohy.

„Výborně, asi půjdu vedle, než to vy dva uklidíte. Věřím, že židle tam jsou o něco pevnější…“

Náš hrdina i Harry usoudili, že dětinské žertíky jsou pravděpodobně pod jejich úroveň, a rozhodli se pro nesnadné dočasné příměří.

Zbytek večera se obešel bez incidentu.

Nicméně je třeba poznamenat, že Klára po celou dobu seděla opatrně pouze na krajíčku své židle, pro každý případ.

„Připomeň mi znovu, cože máme v plánu?“ požádal Harry později toho večera. Pod Klářiným bdělým dohledem popřáli ‚dobrou noc‘ a odešli do Severusovy ložnice, kde teď oba stáli nesví a napjatí, přinucení snášet společnost toho druhého v malé místnosti.

„Prostě počkáme pár minut, než se teta uloží na noc, a potom se můžeš vyplížit nahoru do podkroví a spát. Je tam skládací lehátko.“

„Páni, díky.“

„Neužívám si to o nic víc než ty, Pottere.”

Harry se zakřenil, zády stál opřený o knihovnu, která se táhla podél celé zdi. V Severusově ložnici nebyly žádné židle a on nechtěl riskovat svůj život a končetiny tím, že by se odvážil sednout si na Severusovu postel. „Proč to potom nezrušíš? Řekni své tetě pravdu.“

„Protože to je ten nejspolehlivější způsob, jak se jí zbavit.“

„Myslím, že to je lež.“

„Och, vážně, myslíš?“

„Um-hmm.“ Harry se odtlačil od knihovny a narovnal se: „Tobě, Severusi, navzdory tvému nejlepšímu přemáhání, stále záleží na tom, co si o tobě někteří lidé myslí.“

„To je absurdní.“

„Je to pravda,“ protáhl líně Harry a s požitkem nechával Snapea trochu podusit. „Chceš, aby si tvoje teta myslela, že máš snoubence, protože chceš, aby si myslela, že dokážeš někam zapadnout, že nejsi na světě úplně sám. Protože, kdyby věděla, jak skutečně opravdově sám jsi, mohlo by ji to zničit.“

Severusovy oči byly ledové jak ocel: „Vůbec nevíš, o čem mluvíš.“

„Ha!“ odfrkl si zlehka pohrdavě Harry s omluvným úsměvem na tváři. „Když nic jiného, vím, jaké to je být sám. A po všech těch letech, znám tě déle než půlku svého života, posledních několik měsíců jsem strávil ve tvém domě s dalšími členy Řádu a měl jsem řadu příležitostí být ve tvojí mysli… no, pár věcí jsem pochopil.

„Takže ty si myslíš, že mě znáš?“ vysmíval se mu Severus, jako by ta myšlenka byla naprosto absurdní.

„Myslím, že tě znám víc než většina lidí,“ odpověděl Harry tichým a upřímným hlasem. „Například vím, že samo to pomyšlení tě zatraceně děsí.“

Severus se otočil směrem k malému oknu, jeho zlost byla téměř hmatatelná: „Pravděpodobně už spí. Jdi teď nahoru do podkroví.“

Harry přešel ke dveřím a s posledním nabroušeným pohledem na Severusova záda stiskl kliku a potichu se vyplížil do haly.

Otočil se, dveře si přitáhl a opatrně je zavřel, přičemž se snažil zabránit, aby jazýček zapadl se znatelným cvaknutím pro případ, že by to Severusovu tetu upozornilo na jejich machinace.

Pomalu se otočil a zjistil, že se dívá přímo na Kláru. Starší žena vyvlekla křeslo z pokoje pro hosty ven na chodbu a byla v něm uvelebená.

Kdyby nebylo jeho tréninku, Harry by býval vykřikl překvapením. Takhle se jen potichu zeptal: „Co tady děláte?“

„Moc toho nenaspím. Ráda bych v noci dohnala své pletení,“ zamávala před ním taškou. Trčelo z ní několik dlouhých pletacích jehlic a konce různě barevných klubek.

„Přímo tady?“

„Ovšem, přímo tady. Visí tu můj nejoblíbenější obraz z celého domu. Loď ztracená na moři,“ kývla přes Harryho rameno. „Přímo tamhle. Patřil mým prarodičům, Severusovým praprarodičům. Už jako malá jsem ho měla ráda, vlastně je to jediné, co mi po nich zbylo.“

Harry se otočil, aby viděl, na co se Klára dívá. Měla zapálenou jednu z luceren umístěnou na zdi vedle dveří do ložnice. Osvětlovala skutečně ohyzdnou olejomalbu, která podle Harryho vypadala jako stará bárka v bouři.

„Chystáte se tu prostě sedět. S tím obrazem.“

Klára energicky přikývla: „Pravděpodobně celou noc.“

„Celou noc?“ zeptal se Harry, oči rozšířené rostoucí nevírou. Začínalo se zdát čím dál méně pravděpodobné, že by byl schopen se od Severuse dostat.

„Celou noc,“ potvrdila mu s milým úsměvem. „Přímo tady. Teď utíkej,“ dodala ještě, když Harry dál stál na chodbě a bez výrazu na ni zíral. Harry se otočil zpátky a pohnul se, aby otevřel dveře a vrátil se do Snapeova pokoje.

„Harry, drahoušku?“

„Ano?“

„Nevyšel jsi sem ven kvůli něčemu?“

„Jo… Potřeboval jsem na záchod,“ improvizoval Harry.

Klára se podívala na jeho ruku na klice: „A už nepotřebuješ?“

Harry cítil, jak mu hoří tváře: „Správně… Prostě půjdu… to udělat.“ Vzdálil se ode dveří a vykročil chodbou ve směru, kde předpokládal záchod a doufal, že si to pamatuje správně.

„Harry?“

Zase se zastavil.

„Zapomněl jsi, že Severus má toaletu ve svém pokoji?“

„Správně, samozřejmě.“  Harry se znova otočil a otevřel dveře ložnice. „Pottere, co tady…?“ zabručel Severus, když uviděl chlapce znova ve dveřích.

„Dobrou noc, Kláro!“ pronesl Harry hlasitě, aby uťal druhého muže. „Uvidíme se ráno.“

„Dobrou noc, Harry.“ Potom zesílila hlas, aby ji bylo slyšet i v druhém pokoji: „Dobrou noc, Severusi!“

Harry vešel do ložnice a zavřel dveře. Severusovy oči byly rozšířené a trochu zoufalé: „Co dělá tam venku?“

„Sedí tam a plete. Celou noc.“

„Cože? Proč?“

„Protože je to ďábel!“ pronesl Harry s posvátnou úctou bez špetky škodolibosti. „Brilantní ďábel.“ Severus se na něj jen podíval, s výčitkou v přimhouřených očích.

„Nedívej se na mě tak,“ šeptal Harry, aby nebyl přes dveře slyšet. „Je to tvoje teta. Můžu se prostě přemístit do jiné místnosti?“

Severus zavrtěl hlavou. „Po domě jsou rozmístěná ochranná kouzla, která mají zajistit, že se nikdo nepřemístí dovnitř nebo ven. Budeš prostě muset strávit noc tady.“

„Och, Merline,“ povzdechl si Harry.

„Ano, také jsem z toho blahem bez sebe, ty hňupe,“ odsekl Snape potichu. Přistoupil ke svému lůžku a odhrnul přikrývky. „Pojďme spát.“

Harry si zkřížil ruce na prsou: „Rozhodně se nechystám s tebou do postele.“

„Já se rozhodně nechystám dovolit ti být se mnou v této posteli,“ odsekl Severus a hodil po Harrym volný polštář. „Na podlaze máš místa dost.“

„Do prdele s tím,“ zavrčel Harry a díval se dolů na zaprášenou podlahu zakrytou kobercem.

Severus si vlezl do postele a přetáhl přes sebe pokrývky: „Nejsem si jistý, o jakém ‚tím‘ přesně mluvíš, ale ujišťuji tě, že nemám v úmyslu si do prdele cokoli – Co to děláš?“

„C’si tak -slíš?“ Harryho odpověď byla ztlumená košilí, kterou si momentálně přetahoval přes hlavu. Odhodil ji na hromádku v rohu a začal si rozepínat poklopec na kalhotách.

„Ještě jednou, co to děláš?“ zařval Snape, nebo přesněji řečeno, by býval zařval, kdyby za dveřmi neseděla jeho teta.

„Spát v oblečení je strašně nepohodlný,“ odpověděl Harry, zatímco si sundal kalhoty a také je odkopl do rohu. „Zítra mám v plánu se odtud vyplížit a získat nějaké svoje oblečení. Moc jsem si toho zrovna nepřinesl, když jsem sem šel.“

„Nenechávej svoje oblečení jen tak válet na hromadě na podlaze! Pověz si ho a odstraň z cesty, a když už budeš ve skříni, můžeš si také půjčit něco na spaní.“

Harry obrátil oči v sloup, ale sehnul se a zvedl své oblečení, aby ho uložil do Snapeovy skříně. „Bojíš se o mou cudnost, Snape?“

„Zůstaň si v podstatě nahý, pokud chceš, mě to zcela jistě nezajímá. Nicméně je půlka zimy a na zemi to trochu táhne a já bych nerad, aby ti umrzly nějaké důležité části.“

Harry se ušklíbl a pověsil svou košili a kalhoty na prázdná ramínka ve Snapeově skříni. Ohlédl se přes rameno: „Něco konkrétního, co si můžu nebo nemůžu půjčit?“

„Je mi to jedno, vyber si cokoliv z ramínek vzadu.“

Harry si všiml pohodlně vypadající propínací košile, samozřejmě černé, a vytáhl ji ven. Usoudil, že spodek hledat nebude, jeho boxerky zakrývaly všechny důležité části, o nichž se před tím Severus zmiňoval. Vklouzl do košile, rukávy mu byly dlouhé, tak si je povytáhl a zapnul. Košile voněla trochu po mýdle a santalovém dřevu. Harry si přitáhl límec k tváři a zlehka vdechoval lákavou vůni.

„Je čistá,“ zavrčel Severus, netrpělivě a dokonce trochu defenzivně, když pozoroval Harryho, jak zvedá límeček a přičichává k němu. „Já svoje oblečení peru.“

„Nechtěl jsem…“ Harry se zarazil uprostřed vysvětlování. „Zapomeň na to. Dobrou noc, Snape.“

„Nox.“

Světlo zhaslo a zanechalo Harryho stát ve tmě. Ztěžka si povzdechl, pak se sesunul na podlahu a přitáhl si polštář pod hlavu. Převaloval se ze strany na stranu ve snaze nalézt pohodlnou polohu.

„Přestaneš s tím vrtěním?“ zasyčel po chvíli Severus.

„To se lehce řekne někomu, kdo leží v pohodlné posteli.“

Ze tmy ho zasáhla hromada přikrývek. „Ukňouraný spratku.“

„Nelidský zmetku.“

Netřeba dodávat, že toho tu noc příliš nenaspali.

Kapitola: 2

Reklamy

Posted on 19.9.2014, in Jmelí and tagged , . Bookmark the permalink. komentářů 34.

  1. Mandragora

    Tak tuhle povídku jsem četla v originále a moc jsem se bavila. Jsem moc ráda, že se našel někdo, kdo tuto báječnou povídku přeloží. Tetička je naprosto úžasná. :))

    • Já jsem moc vděčná KalamityJane, že mi tuhle povídku představila a že se teď uvolila mi ji betovat. Je to můj první překlad, takže se mnou má hromadu práce. 🙂

  2. Nemůžu se zbavit pocit, že tetička moc dobře ví, že ji její oblíbený a jediný synovec pěkně lakuje, a tak se rozhodla pojistit. 😀
    Jsem zvědavá, jak si povedou dál…

  3. Nevyzerá to zle…povedala by som, že je to celkom podarené a uvidíme ako to s Klárou za zadkom tí dvaja budú zvládať.

  4. Profesor

    Hehe, málem jsem se zalkla smíchy. Teta Klára je super potvora. Ti dva se zase nádherně špičkují.
    Skvělý překlad.

    • Jj, také miluju tetu Kláru. Je naprosto úžasná. A člověk rozhodně vůbec nepochybuje, že je se Severusem pokrevně spřízněná.
      Jsem ráda, že se překlad líbí.

  5. Začíná to skvěle 😀 Nasmála jsem se, taková tetička je k nezaplacení 😀 moc se těším na pokračování.

  6. Teď už ani nevim pokolikate to čtu, ale pořád mě tohle trio baví ❤ děkuju za překlad, vis, jak moc jsem si přála tuhle povídku mít v češtině.. A rozhodne popiram, že bych s tebou měla furu prace. Těším se na pokračování.

  7. Teda takový poklad se tady skrývá a já ho málem prošvihla. Krásná první kapča. Začíná to opravdu super. Teta Klára je fakt poklad 😀
    Budu se moc těšit na pokračování 🙂

  8. Vypadá to vážně zajímavě. Z tetičky Kláry bude určitě skvělá dohazovačka 🙂 Většinou mám problém s autorskými poznámkami v textu, protože narušují průběh děje, ale tady jsou tak skvěle napsané, že mi to vůbec nevadí. Jen bych osobně v překladu (no dobře, nejsem překladatelka) volila místo Harryho „Year“ spíš české „jo“ nebo něco podobného. Vždycky když na to narazím, uvědomím si, že jde o překlad. Ale musím říct, že je to vážně skvělý překlad a moc se těším na jeho pokračování.

    • Agnes, teď jsi mě malinko zmátla a musela jsem se podívat do původního textu. 🙂 „Year“ ani „yeah“ se v první kapitole nevyskytuje. Tedy krom případu, kdy je „year“ použitý coby „rok“. Harry je tu z Kláry a celé situace asi natolik nesvůj, že používá pouze způsobné „yes“. 😉 V pozdějších kapitolách už se nějaké to „yeah“ vyskytne. Tak tam se s tím určitě popasuji způsobem, jaký jsi nastínila.
      Jinak jsem ráda, že jsi s překladem více méně spokojená. – Revize: Už jsem to pochopila. Díky za upozornění na překlep. Opraveno. ❤

  9. Naprosto boží nápad a překlad je taky dobrý:-) Těším se na pokráčování jejich teroru:-)

  10. Mononoke

    ˇUsmevný začiatok zdvihol adrenalín exspolubojovníkom,
    ešteže sa poznajú, ale niekedy sa podobajú býkom.
    Idú proti sebe i keby nemuseli, ale spanie v jednej posteli
    bolo „odhalené“ i keď na začiatku o tom tete nepovedali.
    Ďakujem za kapitolu.

    • Ano, ano. Na Kláru si prostě nepřijdou. Jí je naprosto jasné, jakže to s tím jejich spaním je. 😀 Jsem ráda, že povídka zaujala.

  11. Ó, tohle vypadá na prima story. Určitě se můžeme těšit na spoustu vtipných scén a dialogů 😀 Já se tedy těším moc. Překlad je to moc povedený, čte se parádně. Jedinou maličkou technickou bych měla k Harryho dvěma „Year“ – první u té plotny, když se Severus červená a svádí to na sporák, pak okřikne Harryho a Harry reaguje „Year?“ a podruhé, když se Harry chystá vypakovat se ze Severusovy ložnice, ale teta ho přistihne a pak, když se vrací, aniž by vykonal to, proč vyšel, teta ho osloví „Harry?“ a on opět „Year?“. Hm, jestli to tam bylo ještě někde, se mi teď hledat nechce, ale vzpomínám si teď jen na tyhle případy. Neber to prosím jako rýpání nebo tak něco. Ono dohromady o nic nejde. Jen to naše české „jo“ by tam prostě znělo ták krásně 😀 Překládáš skvěle a já velmi oceňuji a jsem vděčná, že se překladu nové slibné snarry povídky ujala nová nadaná překladatelka 🙂 Kvalitních snarry totiž není nikdy dost, že. Děkuji za pěknou kapitolu a příslib dalšího prima čtení 😉

  12. Tak už se to vysvětlilo. Agnes a Sitaro, moc děkuji za upozornění na překlep. Obě jsem vás špatně pochopila, ale následná komunikace pomohla k objasnění situace. „Year“ z překladu odstraněno a nahrazeno v této chvíli správným „Ano“. Slůvko „jo“ Harry používá až od druhé kapitoly. 🙂

  13. Merlinééééé! Málem jsem zapoměla, jak je ta povídka skvělá;-)) A překlad naprosto fenomenální, díky Bohu, že jsem se do toho nepustila;-) Vážně smekám, dámy!
    Od prvních zmínek o našem hrdinovi, přes tetiny řečičky a jejich špičkování, až po nedobrovolné uložení do postele. Smála jsem se celou dobu!
    Díky moc, naprosto dokonalé!

    • Jo, je naprosto skvělá. A já jsem vděčná, že mě k ní KalamityJane nasměrovala. Když jsem ji přelouskala, stala jsem se přímo posedlá touhou, že tato povídka prostě MUSÍ být v češtině. 😀 Takže si teď vlastně plním sen. Snad se bude líbit i pokračování překladu.

  14. Paráda, moc jsem se pobavila:-). Jejich popichování je prostě úžasné a tetička vyhrává na celé čáře. Díky za super překlad, moc se těším na další kapitolku!

  15. Bolo to super, tesim sa , co bude dalej😃ave

  16. to bylo skvělé, miluju Kláru, hehe 😀 jsem zvědavá, jak to bude pokračovat

    • Klára je naprosto jedinečná bytost. Ale naživo bych si s ní asi pravidelně vjela do vlasů. 😀 Jsem ráda, že se ti první kapitola líbila.

  17. Brokolice

    Páni, já se nasmála, skvělá povídka! 🙂 musím jít na další kapitolu, moc díky za překlad! 🙂

  18. Já se tu naprosto tetelím blahem!!! Hledala jsem přesně něco takového ke čtení, a to, že je to tak skvěle přeložené do češtiny mě naplňuje pro toto období až neúměrným štěstím! 😀 ACH bože, snad budu mít zítra čas přečíst další díl!!! Dokonalost!!! ♥

  19. Prosím, já fakt nemohu přestat číst. Úplně tu brečím smíchy a moc se mi líbí, jak je to napsané a přeložené. Vidina Snapea o vánocích s hrdinou Potterem, jak pomáhá sestře Weasleyové k funkci na ministersvu je dokonalá, ale to co se stalo potom, všechny ty židle s gumovýma nohama, chlapise válejí na zemi, div ne po sobě,koláč na stole, pepř vanoucí vzduchem, hihihihihihihihihihihihih, škyt, dík!

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: