Jmelí – 4. kapitola

Dostáváme se do druhé poloviny našeho příběhu. A co že nás tentokrát čeká? Z posledně k dořešení jedna svatba, která nedává nikomu spát (že?).

A pak také jedna návštěva. No, a spousta, spousta nedorozumění do naší rozrůstající se sbírky.

Velké poděkování opět patří KalamityJane a její nebetyčné trpělivosti s mou maličkostí. A samozřejmě všem Vám komentujícím i jen procházejícím.

 

Jmelí – shrnutí

12

 

Kapitola: 4

„Dej mi jediný dobrý důvod. Jeden dobrý důvod a nechám to být.“

Rozhostilo se ticho, v němž se Harry a Severus pokoušeli vymyslet věrohodnou výmluvu, cokoliv kromě ‚protože nejsme zasnoubení doopravdy, vlastně se nemůžeme vystát.‘

„Uch… Je zima. V zimě by se nám nepovedlo sehnat vhodné květiny?“ kličkoval Harry, neznělo to přesvědčivě ani jemu samotnému.

„Nesmysl, květiny můžete mít ze skleníku. Můj Avery dokázal vypěstovat orchideje uprostřed sněhové bouře.“

Harry se chtěl zeptat, kdo byl tenhle Avery, ale jak znal Kláru, nenechala by ho změnit téma. „No, když my kytky ze skleníku prostě nechceme. Strašně si přeju čerstvě natrhané, luční květiny.“

Klára přimhouřila oči: „Potom seženeme čerstvě nařezané květy. Někde na světě musí růst luční kvítí, můžeme je tu do druhého dne mít. Problém vyřešen.“

„Ach, ne, musí to být anglické luční květy…“ domáhal se Severus.

Klára znuděně otočila hlavu k Severusovi: „Vážně?“

„Ano,“ odmlčel se na chvíli Severus, než pokračoval, „použitím místních květin během obřadu chceme ukázat nejen naši oddanost jeden druhému, ale také… naší zemi…“

Klára pozvedla jedno obočí: „Jak to?“

Severus byl v pasti. Prozradily ho oči, které těkaly kolem pro inspiraci. Když Klára viděla tu paniku, získala na jistotě a tlačila ho do rohu: „Ale no tak, Severusi, proč to náhlé vlastenectví, bez ohledu na tvůj svatební den?“

Severus si dramaticky povzdechl: „Upřímně, teto Kláro, pokud se musíš ptát, nikdy bys to nepochopila.“

„Začínám být netrpělivá. Pokud nemůžete poskytnout rozumný důvod, teď hned, musím předpokládat, že žádný nemáte, a tudíž jste připraveni se do týdne vzít.

Zbyla už jen jediná věc, která se dala udělat. A Harry ji skutečně udělat nechtěl. Protože to znamenalo obětovat vlastní důstojnost.

A duševní zdraví.

„Moji rodiče!“ vyhrkl Harry zcela nečekaně, rukou pevně svíral opěrku gauče. „Nemůžu se oženit, dokud nepřijedou rodiče, aby to viděli.“

„Harry, drahoušku, to s tvými rodiči…“

„Co je s nimi?“ zeptal se Harry, který se z nepatrného znepokojení přesouval k hranici hysterie druhého stupně. „Jsou v Cardiffu. Cestují!“

Klára střelila po Severusovi co-se-s-tím-chystáš-udělat pohledem. Severus se jen díval, nerad ohromený věrohodností Harryho vystoupení. Když se Severus k ničemu neměl, Klára zasyčela jeho jméno a trhla hlavou Harryho směrem.

Severus lhostejně pokrčil rameny: „Nevím, co očekáváš, že bych měl udělat, teto. Když se dostane do takovéhoto stavu, tak je to s ním těžké…“

„Neměl bys třeba zkusit s ním o tom mluvit?“

„Mluvit s ním o jeho mrtvých rodičích?“ zeptal se Severus s důrazem. Okamžitě slyšel, jak Harry začal hyperventilovat. Chytrý chlapec.

„Co? Moji… moji rodiče jsou mrtví?“

„Ano, mrtví,“ pokračoval Severus dramaticky. „Už se nikdy nevrátí. Rozhodně nepřijdou na naši svatbu.“

„Severusi!“ zalapala Klára šokovaně po dechu. „Jak jsi to na něj mohl takhle vychrlit?“

„Och, za chvíli bude v pořádku, tak dlouho, dokud někdo zase nevytáhne jeho rodiče nebo naši svatbu…“

„Naši svatbu?“ zeptal se Harry, opět klidný. „Och, nemůžu se dočkat, až rodiče pozvu. Budou na mě tak pyšní, až mě uvidí jít s tebou uličkou, Severusi. Budeme na sobě mít stejné smokingy s–“

„Jsou mrtví, Harry,“ přerušil ho Severus úsečně.

„COŽE JSOU?“ vřískl Harry.

„Severusi!“ okřikla ho Klára s úderem hole.

Mrtví, Harry.“ Pak se Severus otočil k tetě a vysvětlil jí: „Jeho… terapeut říká, že někdy je pro něj nejlepší o tom mluvit přímo.“

„Mami? Kde je moje máma?“ naříkal Harry z gauče.

Mrtvá, Harry.“

„Nerozumím tomu. Nemůžou být–“

„Jsou,“ přerušil ho naprosto necitlivě Severus.

Klára se dívala z jednoho na druhého. „Och, cítím se hrozně, neměla jsem v úmyslu–“

„To je naprosto v pořádku, teto, pravděpodobně si to ani nebude pamatovat.“

„Rád bych si teď šel lehnout…“ zakňoural Harry plačtivě.

„Jistě, Harry, drahoušku, jen běž,“ odpověděla Klára pohotově.

„Já jen… Je mi z toho rozrušení hrozně slabo…“ začal Harry. Severuse dost ohromilo, když mladší muž zvládl několik krokodýlích slz. Již o něco méně jej ohromilo to, co z Harryho vypadlo vzápětí: „Severusi, pomoz mi.“

„To si ze mě děláš srandu.“

„Severusi! Pomoz mu do postele!“

„Já se s ním nebudu tahat po těch schodech nahoru. Váží skoro tolik co já.“

„Nevážím,“ vykřikl Harry s předstíraným pohoršením.

„Prosím tě, Severusi, vždyť je kost a kůže.“

Kost a kůže a pevné, vypracované svaly, pomyslel si Severus a zamračil se na Harryho. S povzdechem se zvedl a postavil se vedle Harryho. Popadl ho za ruku a vytáhl ho do stoje, ten idiotský kluk na něj ochable přepadl. Severus zavrčel a byl v pokušení o krok ustoupit a nechat ho spadnout na zem.

Jako kdyby mu Harry četl myšlenky, sladce ho napomenul: „Neupusť mě, lásko.“

„Možná bys mohl zkusit jít po svých, miláčku?“

„Ne, ve tvých rukách se cítím bezpečně, srdíčko.“

Podle Severusova výrazu se Harry mohl vsadit, že za to jednou zaplatí. Ale pro tuto chvíli, kdy cítil, jak se Severus prohýbá pod jeho vahou, to stálo za to.

**********

O půl hodiny později už byli Harry a Severus připraveni jít do postele. Harry se rozvaloval na břiše na svém lehátku a vytahoval žmolečky z vlněné deky. Severus vyšel z koupelny a přehodil ručník přes zadní stranu šatní skříně. Když procházel kolem Harryho, aby se dostal do postele, uslyšel jeho povzdech.

Harry byl ztracený v myšlenkách, věděl, že se dost dobře nemohl vrátit zpátky v čase a ten večer ukončit, ale … Ne, to je nesmysl.

„Co jsi chtěl říct?“ zamručel Severus netrpělivě.

„Hmm?“

Severus se na něj ostře podíval: „Co ses chystal říct?“

„Proč si myslíš, že jsem chtěl něco říct?“

„Soudím tak podle tvého výrazu.“

Harry pozvedl obočí: „To znáš moje výrazy tak dobře?“

„Ačkoliv se to zdá neuvěřitelné, zjevně ano.“

Harry letmo vzhlédl a zachytil Severusův pohled. Starší čaroděj se na Harryho upřeně díval takovým zvláštním způsobem, jako kdyby svým zrakem dokázal proniknout do jeho mysli, nebo na něj možná prostě jen zíral a čekal, až pod tlakem pukne.

Což se také stalo. „Myslí si, že jsem cvok.“

„Oprav mě, jestli se mýlím, ale nebyl to důvod celého toho vystoupení? Bylo to přesvědčivé.“

„Pokud si myslí, že jsem šílený, nebude chtít, aby sis mě vzal,“ vyhrkl Harry, ačkoliv věděl, jak absurdně to zní.

„No a? Na tom v našem podvodu stěží záleží.“

„Já vím…“ povzdechl si Harry, přetočil se na záda a hodil si ruku přes oči. „Prostě jen chci, aby mě pro sňatek se svým synovcem schválila. Chci, aby mě měla ráda.“

Severus na své posteli urovnal přikrývky dříve, než si na ni lehl. „Proč bys to měl chtít?“

„Protože já mám rád ji.“

Severus si odfrkl, převrátil se na bok, aby viděl na Harryho, který se stále schovával za svou rukou. „Kláru nemá nikdo rád.“

„Ty jo.“

„Dejme tomu, je to rodina. Já ji rád mít musím. Ty ne.“

„Nicméně ji rád mám.“

„Buď jak buď, pokud jí po tom všem řekneme, že ve skutečnosti jsi duševně v pořádku, dost dobře se může stát, že na konci týdne budeme skutečně svoji.

„Já jen–“

BUCH. BUCH. Oba muži vzhlédli směrem ke dveřím. „Chlapci, mohu na chvilku dovnitř?“

Harry seskočil z lehátka, přeměnil ho zpátky na kapesník, odhodil ho na postel a pak si na ni sám vylezl a sedl si vedle Severuse.

„Pojď dál.“

Klára vstoupila, na sobě měla šedý hedvábný župan a pantofle stejné barvy, vlasy natočené na natáčkách a přikryté šedým hedvábným šátkem. „Jen jsem se chtěla ujistit, že už se cítíš lépe.“

„Ano!“ odpověděl rychle Harry. „Mrzí mě…“

„Není třeba, aby ses omlouval, Harry. Nebyla to tvoje chyba. Proč nejsi v posteli se Severusem? Musíš být vyčerpaný.

„Och… správně.“ S letmým pohledem na Severuse si Harry přelezl a vklouzl pod přikrývky.

Severusova matrace byla tvrdá a hrbolatá, stará, Harry to tak nějak očekával; ale povlečení bylo hebké a teplé a vonělo jako Snape… vlastně vonělo velmi domácky.

„Teď je to lepší,“ řekla Klára a natáhla se, aby urovnala přikrývku.

„Nedotýkej se té deky, pokud nechceš přijít o ruku,“ zavrčel Severus. „Jsem už trochu starý na to, abych se nechal ukládat od své tety.“

„Hmm…“ Klára si to rozmyslela a přešla ke dveřím. „Dobrou noc, Harry.“

„Dobrou noc, Kláro.“

Krátce kývla na Severuse, než se otočila a opustila pokoj.

Oba muži stále tiše leželi a poslouchali její kroky v hale, zvuk zavíraných dveří. Zatímco čekali, aby se ujistili, že je Klára pro ten večer v posteli, rozhostilo se pár minut napjatého ticha a pak Harry svůdně zašeptal: „No, není to pohodlný? Doufám, že v noci neshrábneš pokrývky pro sebe.“

Severus myslel, že ho uškrtí. Přemýšlel, že by mu vyčaroval roubík. Dokonce krátce zvažoval, že by ty pošklebující se rty políbil, aby Harry sklapl. Ale nakonec se na něj jen nevraživě podíval, potlačil rychle svou zlost a obdobně sladce odpověděl: „Pokud z mé postele nevypadneš dřív, než napočítám do pěti, prokleju tě tak, že už tě nikdy nikdo nesesbírá dohromady.“

**********

„Věž na F5, Harry, F5! Teď, Severusi, ano, tam. Správně.“

Následující odpoledne, dlouho poté, co skončil oběd, bylo možné nalézt Harryho a Severuse na opačných koncích pohovky se šachovnicí a figurkami ležícími na sedačce mezi nimi. Hra byla celkem vyrovnaná, z velké části díky tomu, že proti sobě nehráli ani tak Harry se Severusem, jako Klára sama proti sobě, neboť je oba dirigovala.

„Vezmi střelce královnou, Harry.“

„Ale to by byl– “

„Královnou střelce, Harry, královnou střelce!“

Harry neochotně posunul svou bílou figurku a sebral Severusova černého střelce.

Harry zahlédl samolibý výraz v Severusových očích chvilku před tím, než starší muž posunul svou vlastní královnu.

„Ne, Severusi, královnu ne, lepší bude, když pohneš věží na C3 kvůli ochraně.“

Severus se ušklíbl: „Raději si vezmu Harryho královnu a dám mu šach.“ Přesně to také udělal a odstranil Harryho královnu z hrací plochy.

„To není fér. Klára ti řekla, že máš pohnout věží.“

„A kde je v pravidlech napsáno, že musím táhnout, jak mi řekne?“

„Tak jsme to doteď hráli! Nikdy bych sem svou královnu nedal, kdyby na tom netrvala!“

„Naneštěstí pro tebe. Šach.“

„Vrať mou královnu zpátky!“

„Vyhodil jsem ji čestně a spravedlivě!“

Klára se na ně podívala přes okraj svých brýlí na čtení. „Severusi, to od tebe bylo ohavné. Harry, drahoušku, proč si ji zase nevezmeš?“

Harry se zazubil, natáhl se přes šachovnici, aby se pokusil vypáčit figurku ze Severusových prstů. Severus ji odmítal pustit a tahal ji k sobě, až byl Harry napůl v jeho klíně a napůl nad šachovnicí.  Lehce zápasili o figurku, ani jeden z nich se ve skutečnosti nepokoušel vyhrát.

Klára se ve svém křesle souhlasně usmívala.

Severus držel figurku nad hlavou, čímž Harryho nutil vyšplhat se mu na hrudník, aby na ni dosáhl. Harry se rozesmál a přesně to udělal.

Pak někdo zaťukal na vchodové dveře.

Hlavy obou vylétly nahoru, celí nesví pohlédli jeden na druhého.

Ťuk. Ťuk. Ťuk.

Klára se na oba zvědavě podívala: „Neměl by jít někdo otevřít?“

„Běžně o víkendech neotvíráme,“ poznamenal Severus, zatímco ze sebe Harryho nenápadně stahoval. „Nejspíš je to nějaký podomní prodejce. Určitě odejde.“

Harry se zvedl z pohovky a očima žádal Severuse o radu.  Starší muž mu žádnou nedal, ne že by mohl udělat cokoliv, když je Klára sledovala. Harry přistoupil blíž ke dveřím, zvýšil hlas: „Nemáme zájem!“

Rozhostilo se ticho.

Severus si oddechl: „Vidíš, někdo prostě podomně prodává nějaké blbosti.“

„Harry? Jsi tam?“

Harry se zašklebil a Severusův spokojený výraz se ztratil.

Klára složila ruce do klína. „A to vás často v této čtvrti volají prodejci ven vaším křestním jménem? Harry, drahoušku, tvojí kamarádce je pravděpodobně dost zima, jdi jí otevřít dveře.“

S posledním prosebným pohledem o pomoc, vyslaným k Severusovi, Harry otevřel. Dovnitř jako barevná bouře s rusými vlasy, tmavě červeným pláštěm, nachovou pelerínou a šálou a světle zelenými sněhulemi vpadla Ginny. „Díky bohu, Harry, venku mrzne a krb je zablokovaný, takže jím jsem přijít nemohla…“

„Slyšela jsem správně? Tys zkoušela vlézt dovnitř komínem?“ vyjekla Klára, zcela vyvedená z míry.

Ginny se otočila za nepovědomým hlasem, hnědé oči se jí rozšířily znepokojením.

„Uch, Kláro, to je moje kamarádka, Ginny Weasleyová. Ginny, rád bych ti představil Severusovu tetu, Kláru Snapeovou.“

„Ty jsi zkoušela vlézt dovnitř komínem?“ zeptala se znova Klára.

Trap,“ artikuloval Harry. „Trapem říkáme, když jdeme po chodníčku kolem stěny budovy, který vede k zadnímu vchodu. Trap je zablokovaný, takže nemohla zkusit vejít zadními dveřmi. Leží tam přes cestu nějaké větve, je to trochu složitější, ale dá se kolem nich dostat, co kdybych ti to ukázal?“ nabídl Harry překotně a už se u dveří obouval do svých bot. „Aspoň příště budeš vědět, kudy jít.“

Než stihl kdokoliv cokoliv říct, Harry vyprovodil/vystrkal svou návštěvu zpátky ven do ulice a zavřel za sebou dveře.

„Harry?“ zeptala se Ginny a vrazila si zmrzlé ruce do kapes svého dlouhého pláště. „O co tady, u Merlina, jde? Severusova teta?“

„Co tady děláš, Gin?“

„Jak to myslíš, co tady dělám?“ odpověděla mu Ginny otázkou. „Neukázal ses v Doupěti, poslals dopis, kde nám sděluješ, že zůstáváš na několik dní u Snapea, bez dalšího vysvětlení. A ty se divíš, proč jsem přišla zjistit, co se děje?“ Harry se na ni prostě díval, dokud nepokračovala: „Fajn, mamka se nás snaží přinutit, abychom dělali domácí cukrové hůlky a krajky k zavěšení na stromek, a zkouší rozdělit rozšířenou rodinu do hlasů pro osmdesáté opakování Rolniček a jsou tam úplně všichni, Harry, není tam dost prostoru, aby se tam dalo dýchat, natož hýbat… A taky, však víš, částečně taky ze zvědavosti, proč jsi zůstal tady. Prosím, Harry, nech mě tu chvíli, nebo přísahám, že se zblázním, jestli mě hned pošleš zpátky!“

Harry si povzdechl: „No dobře, ale nejprve ti musím něco říct. Snaž se mě nepřerušovat.“

„Voldemort se vrátil?“

„Co?–! Ne! Jak to vůbec můžeš říct, Ginny?“

„No, ahoj, tajnůstkářské chování, trávení dovolené u Snapea, a bojíš se, abych nezačala vyšilovat. Usoudila jsem, že když si tipnu ten nejhorší možný scénář, cokoliv jiného, co mi řekneš, už se pak nebude zdát tak hrozné.“

„Předstíráme, že jsme zasnoubení.“ Zrzka na něj zírala.

„Ehm, Ginny?“

„Myslím, že bys měl pokračovat ve vysvětlování, Harry.“

„Prostě, ta žena uvnitř, co sedí v křesle, je Severusova teta. Severusova mudlovská teta. Myslí si, že je Severus zasnoubený, což není. Takže, když se tady ukázala na Vánoce, Severus potřeboval někoho, kdo by tu zůstal jako jeho snoubenec, takže ho potom už přestane otravovat.“

„Tady je něco strašně špatně, proč jí Snape prostě neřekne pravdu?“

„Protože je to učiněná dračice. A pravděpodobně mu nedá pokoj, dokud nebude přesvědčená, že se usadil a je šťastný.“

„Takže ty mi tvrdíš, že Severus Snape, bývalý Smrtijed, mistr černé magie, naprosto příšerný parchant, se téhle ženy-“

„Kláry.“

„Dobře, Kláry, že se jí bojí?“

„V podstatě.“

„Je to stará žena, Harry, stará, mudlovská žena, jak děsivá asi může být?“

Ach, Ginny. Prostě, aaaach, Ginny.

 

Ginny se cítila nesvá. Jen matně si vzpomínala, kdy se tak cítila naposledy. Byly jí čtyři a půl.

Vypustila Charlieho tarantule z krabice do obývacího pokoje, aby jim dopřála trochu dobrodružství. Myslela si, že je to skvělý nápad, přece jenom byly stále namačkané v takovém malém prostoru. Její rodiče si nemysleli, že to byl nějak úžasný nápad, zvlášť když jednu našel Ron a s křikem vběhl do svého pokoje, aby se neobjevil po celý následující týden. Rodiče si ji tehdy posadili na pohovku, velice podobně, jako seděla právě teď, a nesouhlasně nad ní stáli, jako teď Klára, což ji přimělo cítit se úplně maličká.

Harry ji opustil. Och, nechtěl to udělat, ale dračice s ocelově tvrdým pohledem, jež byla Snapeovou tetou, trvala na tom, aby Harry připravil pro Ginny svačinu. A žádné přesvědčování z její strany, že nemá hlad, nezbavilo Harryho jeho úkolu. Severus se také záhadně vytratil. O samotě s Klárou a její hrůzu nahánějící holí, byla podrobena výslechu třetího stupně.

„Jak se jmenuješ?“

„Ginny Weasleyová.“

„Pochybuji, že tví rodiče ti nechali do rodného listu zapsat Ginny, děvče. Jaké je tvé plné jméno?“

„Ginevra,“ upřesnila Ginny neochotně. „Ale nikdo mi tak-“

Ginevra, jak neobvyklé. Jaké povahy je tvůj vztah s Harrym?“

„Ach, je to můj kamarád. S mým starším bratrem jsou nejlepší přátelé.“

„A, Ginevro, znáš se s ním jak dlouho?“

„No, vlastně jsme se potkali před tím, než začal svůj první rok na škole, takže asi tak … třináct let…“

„Navštěvovala jsi tu samou školu jako Harry, tu, na které pracoval Severus?“

„Ano, madam. Chodila jsem o rok níž než Harry.“

„Věnovala ses studiu?“

„Uch…“

„Rychle. Nejsem tolerantní k přelétavým, mladým dívkám, které svou pozornost věnují více chlapcům a módě nežli svému vzdělávání.“

„Mně to ve škole šlo.“

„Pfff. Umíš násobilku?“

„Co prosím?“

„Jestli umíš násobilku.“

„No… ano… ale nechápu, jaký to má-“

„Osmi,“ udeřila Klára prudce svou holí.

„Prosím?“

„Násobilku osmi. Pusť se do toho.“

Ginny vypadala zaskočeně: „Vy chcete, abych tu předříkávala násobilku?“

„Řekla jsi, že ji umíš. Takže začni. Osmi.“

„Uch,… osm… šestnáct… dvacet čtyři… třicet dva…“

Harry pozpátku vešel do obývacího pokoje, přičemž si dveře otevíral ramenem, neboť v rukou držel tác se sendviči a šálky s čajem.

„Čyřicet, čtyřicet osm, padesát šest… uch… sedmdesát dva…“

„Gin, co to děláš?“

Ginny k němu vyslala úpěnlivý pohled, ale neodvážila se přestat. „Osmdesát, osmdesát osm, devadesát čty… ehm devadesát šest, sto čtyři…“

Harry se zamračil: „To tady… To tady počítáš?“

„Sto dvanáct, sto dvacet… sto dvacet osm…“

„To stačí,“ vyštěkla Klára a podívala se za Harryho. „Kde je Severus?“

„Nejsem si jistý,“ odpověděl Harry a přešel k Ginny, aby jí podal sendvič. Už si vedle ní sedal, když ho opětovný úder Klářiny hole o podlahu zastavil.

„No tak ho jdi najít. Tak, Ginevro…“

O 35 vteřin později…

Přece jenom v domě s pouhými čtyřmi pokoji nezabere příliš času najít jednoho muže…

Harry zatlačením otevřel dveře Severusovy ložnice. Starší muž seděl v křesle vedle postele, na klíně tlustou, zaprášenou knihu. Když uslyšel Harryho vejít, vzhlédl.

„Už ses slečny Weasleyové zbavil? Předpokládám, že Klára by teď ráda dokončila naši šachovou partii…“ řekl Severus s unaveným povzdechem, vstal a zasunul knihu do police.

„Vlastně jsem se Ginny nezbavil, rozhodla se chvíli zůstat.“ Pak se Harry usmál: „Ale Klára chce, aby ses vrátil do pokoje. Je podrážděná, když nemá všechny pod dohledem. A právě teď je tam s Ginny sama, takže bychom si vážně měli pospíšit.“

„Cože? Ona tu nemůže zůstat, Pottere. CHCEŠ, ABY NÁS KLÁRA ZAČALA PODEZŘÍVAT?“

Harry povytáhl obočí: „Jestli budeš dál takhle křičet, Klára tě uslyší a vážně nás začne podezřívat.“

„To mě nezajímá. Tohle je můj dům a budu si tu KŘIČET, jak se mi zachce. A budu mluvit normálně, když se mi zachce. Nebo budu…

„Už mám určitou představu…“

„Tento týden pracuješ pro mě. Budeš dělat, co ti řeknu.“

„Nepracuju pro tebe, dělám ti laskavost.“

„Za což získáš něco na oplátku. Očekávám, že splníš svou část dohody a budeš jednat jako můj snoubenec, a můj snoubenec nemůže přijímat návštěvy své přítelkyně.“

„Ale může ho navštívit kamarádka.“

„Nehodlám o tom diskutovat, Pottere.“

„Merline, nebude to na dlouho, Seve. A ona nás neprozradí. Vlastně je docela dobrá herečka,“ dodal ještě Harry a natáhl k němu ruku. „Tak už pojď.“

Řekl právě…?-! Ta drzost! Ale místo, aby Harryho seřval za to, že použil zkrácený tvar jeho jména, nebo že si myslel, že se ho Severus Snape chytne za ruku… Uchopil Harryho ruku a následoval mladšího muže dolů po schodech.

A když nevyhnutelně dospěli k patě schodiště a Harry se pokusil svou ruku uvolnit, Severus si jej přitáhl blíž, ruku mu sevřel, otočil se a zdvořile se usmál – přímo na Ginny.

Cítil, jak sebou Harry lehce cukal, aby se osvobodil, což změnilo Severusův úsměv na mnohem víc zmijozelský. „Slečno Weasleyová, to je od vás pěkné, že jste nás přišla navštívit.“

Ginny mu úsměv oplatila: „Děkuji, nemohla jsem strávit svátky bez toho, abych navštívila Harryho a vás, pane.“

„Prosím, říkejte mi Severusi. Už nejsme ve škole.“

Když si Harry začal sedat na pohovku vedle Ginny, Severus ho rozhodně odtáhl ke křeslu naproti Kláře. Usadil se a stahoval Harryho za ruku tak dlouho, dokud se neusadil na područce křesla.

„No, slečno Weasleyová, jak se se svou rodinou chystáte strávit svátky?“

„Ach, velmi slavnostně. Nicméně tam máme dost hlučno, což bu-“

„Kolik máš sourozenců, Ginevro?“ přerušila ji Klára.

„No, mám šest starších bratrů a pak jsem já. Billa, Charlieho, Percyho, Freda a George a Rona. Ron, jak už jsem předtím zmínila, je Harryho nejlepší kamarád. Předpokládám, že bude také tvůj svědek, Harry,“ dodala Ginny s drzým úsměvem, „však víš, až si budeš brát Snapea.“

Klára se ostře podívala na Harryho, jako kdyby očekávala, že se složí. A proč by také neměla? Vždyť přesně to udělal, když se posledně nadnesla svatba.

Ginny to nicméně nevěděla. Ona jen škádlila svého kamaráda a užívala si to. „Kde se bude ta svatba konat? V Bradavicích? Och, to by bylo tak romantické, na tom samém místě, kde jste se seznámili… Úplně to vidím – jak jdete uličkou ve stejných smokincích – JAUUU!“

„Hůl?“ zeptal se Harry, rty pevně stažené, aby zakryl úšklebek, „je s tou věcí velmi nebezpečná.“ Ginny si lehce třela bok a zmateně se zamračila.

Severus se úsměv skrýt nepokoušel: „Nesnáší, když ji někdo vynechá z rozhovoru.“

„Pff. Pověz mi, Ginevro, jsi vdaná?“

Severus zachytil kradmý pohled, který Ginny vyslala k Harrymu předtím, než mnohoznačně odpověděla: „Ne, ale doufám, že už se brzy vdám.“

Harrymu se ve tváři objevil zvláštní, svým způsobem váhavý úsměv, když zareagoval se stejnou vehemencí: „Jsem si jistý, že ano, Gin. Když se do něčeho vrhneš, obvykle najdeš způsob, jak dosáhnout svého.“

„Chci svatební sál plný růží,“ pokračovala Ginny s úsměvem. Severus jen zlostně zíral. Byl si jistý, že to bude přeplácané květinami, fádní a naprosto mimo Harryho vkus.

„Pěstování růží se mi Avery vždycky snažil objasnit,“ přerušila je Klára, oči jí vzpomínkami nepatrně změkly a koutky úst se lehce vytočily vzhůru. „Nikdy jsem to nezvládla. Stejně mi zahrady zaplnil keři kvetoucích růží.“

Harry si vzpomněl, že se o Averym zmínila už předchozí večer. „Kdo je Avery?“

„Avery byl můj zahradník.“ Odpověď v sobě nesla velké množství emocí. Avery zcela jistě nebyl jen běžným zahradníkem.

„Byl?“

Klára přikývla, v očích zamyšlený vzdálený výraz: „Zemřel před patnácti lety.“

„To je mi líto,“ odpověděl Harry jemně.

„Nesmysl, prožil bohatý, dlouhý život. Je teď na lepším místě a kope se do zadku, než se tam nahoru dostanu já, abych to tam trochu oživila.

„Přijde mi jako někdo výjimečný,“ ozvala se Ginny se vřelým úsměvem.

„Ach, to on byl.“

„Zvlášť pro vás,“ zariskoval Harry.

Klára jednoduše přikývla: „Byl pro mě tím pravým a jediným. Hned jsem to poznala.“

„Jak jste si mohla být tak jistá?“

„Přiměl mě, aby se mi kroutily prsty,“ odpověděla jednoduše Klára. Ginny roztáhla rty do širokého úsměvu: „Prsty?“

Klára zlehka klepla Ginny holí přes špičky bot. „Každý jeho polibek mi zkroutil prsty na nohou.“

„A podle toho jste poznala, že je to ten pravý?“ zeptal se Harry se zájmem.

„Harry, drahoušku, to je jediný způsob, jak to poznáš.“

„A co vy, profesore?“ zeptala se Ginny přidrzle, „také se vám z Harryho polibků kroutí prsty na nohou?“

„Doufám, že ne,“ zavrčel Severus s pohrdáním, „předpokládám, že to postihuje spíše ženy.“

„Mizero,“ zabručel Harry, naklonil se a žďuchl Severuse loktem do ramene.

Když k němu byl Harry skloněný takhle blízko, mohl Severus říct, že ráno použil jeho mýdlo. Cítil ho z jeho kůže. Uvažoval, jestli nejmladší Weasleyová z Harryho tu novou vůni cítila také. Při pomyšlení, že Ginny ze svého přítele cítí jeho, rozechvívalo v Severusovi určité majetnické struny.

Přemýšlí nad tím? Pochybuje? Och, doufal, že ano.

Harry, Ginny a jeho teta si dál o něčem povídali, ale on tomu nevěnoval pozornost. Příliš jej zaměstnávaly chmurné dohady, jestli se Ginny z Harryho polibků kroutí prsty na nohou.

Viděl způsob, jakým obracela své hnědé oči jejich směrem, se zvědavostí. Bylo to strašně nepříjemné. Ale místo, aby prostě vstal, odešel a nechal je tam dělat na sebe oči před jeho tetou, dotkl se Harryho.

Jemné doteky; prsty se probíral jeho vlasy na zátylku, jednu ruku umístěnou blízko ke křivkám jeho zadku, lehké poplácání po kolenu. Pro muže, který nesnášel fyzický kontakt a nemohl vystát pohled na páry dotýkající se sebe na veřejnosti, to bylo zcela ohromující chování. Ještě překvapivější však byla Harryho reakce. Vůbec neztuhl ani se nepokoušel odtáhnout. Nezdálo se, že by cokoliv namítal. Který muž se nechá od jiného muže osahávat před svou přítelkyní?

Pokaždé, když ucítil, že na nich spočinul Ginnin pohled, se stal odvážnějším. Přejel Harrymu rukou přes pas, sčísl pramínek vlasů za jeho uchem, v jednom okamžiku dokonce prsty sklouzl po vnitřní straně Harryho stehna a přejel vzhůru po vnitřním švu jeho kalhot.

Bylo v celku absurdní demonstrovat nároky na mladšího muže a on to věděl, už jen protože si uvědomoval, že žádné nemá. A vyznělo to ještě mnohem absurdněji, pokud jste vzali v potaz, že právě energická, rudovlasá kráska naproti nim přesně tyto nároky měla.

U Merlina, bylo to dětinské. Přišlo mu, jako by mu bylo pět, mával Ginny před obličejem jejím oblíbeným míčem a vysmíval se jí: ‚haha, mám tvou hračku‘. Ale nemohl si pomoct. Nevěděl proč.

Klára zachytila napětí vyzařující z jejího synovce, ale jen s překvapivě dobrou náladou a špatně skrývaným úsměvem sledovala, jak se situace vyvíjí.

Koneckonců Klára Snapeová byla mimořádně bystrá žena.

Pokud by si někdo dokázal dát dohromady, že se Severus zamiloval, byla by to ona. Dokonce dříve než Severus sám.

Asi o dvě hodiny později se Severus omluvil, že musí začít připravovat večeři a zmizel v kuchyni. Ginny se rovněž rychle zvedla z pohovky.

„Předpokládám, že už je čas, abych šla taky domů. Harry? Možná bys mě rád doprovodil?“

„Jasně, že jo,“ odpověděl Harry dychtivě a taktéž vstal.

„Jsem si jistá, že to děvče cestu ke dveřím najde,“ poznamenala Klára s podezíravým výrazem.

„Za chvilku jsem zpátky,“ odpověděl Harry, zatímco se obouval do vysokých bot a pomáhal Ginny do kabátu dříve, než si oblékl vlastní.

Klára si významně odkašlala, přičemž hlavou netrpělivě kmitala mezi nimi a dveřmi do kuchyně. „Ráda jsem vás poznala, paní Snapeová,“ řekla Ginny zdvořile, když otvírala dveře.

„Jistě,“ odfrkla si Klára a očima sledovala Harryho, jak následuje zrzku ven ze dveří.

Jakmile byli venku a mimo dohled z oken, Ginny přestala chodit kolem horké kaše: „Co to tam mělo znamenat? Sahal ti snad úplně všude.“

„Ale to ne, Gin. On jen chtěl předvést malé náznaky náklonosti nebo tak něco kvůli Kláře, je to všechno součástí naší šarády.“

„To nebyly jen malé náznaky náklonnosti, Harry. V jednu chvíli jsem myslela, že ti snad rukou sklouzne až do rozkroku.“

Po pravdě, Harryho chlouba si to myslela taky a pěkně kvůli tomu ztvrdla. V pozici na područce křesla, v níž byl usazený, se mu to dost špatně skrývalo.

Ginny nasadila nenucený, vlídný úsměv, ale v očích se jí prohnaně zablýsklo.

„Muselo to být věrohodné kvůli jeho tetě. Všechno je součástí toho divadýlka,“ řekl Harry v obraně.

„Vážně? Ty si ho dokážeš postavit a spustit na povel, nebo co, Harry? Tomu říkám odevzdat se roli.“

„Ginny!“ zalapal Harry po dechu a zahanbením zrudl.

„Harry, ty jsi do Snapea zamilovaný?-!“

„Nevím,“ odpověděl nakonec Harry. Nemělo smysl Ginny lhát, protože by ho stejně mučila, až by z něj nakonec pravdu dostala. „Bylo by to hodně divný?“

„Dost divný, protože nikdy předtím ses o nikoho tak nezajímal. Totiž, se mnou ‚randíš‘ roky, ale je to trochu, jako když na Vánoční ples vezmeš svou sestřenici, no ne?“

„Očekávám, že všechno zůstane jen mezi námi dvěma.“

„Och, takže já vím něco, co Hermiona a Ron nevědí?“ ušklíbla se Ginny ďábelsky.

„Myslím to vážně, nikdo jiný se to nedozví.“

„Och, vy malověrní. A teď, je něco, co bych mohla udělat? Pomoc věcem trochu…“

„Ne! Vůbec nic.“

„Mám bohaté zkušenosti s vměšováním se do sourozeneckých záležitostí. To je naprosté plýtvání mými schopnostmi…“

Ginny!

„Och, no dobře, stejně už odcházím. Ale abys věděl, máš můj souhlas.“

„Proč?“ zeptal se Harry podezíravě.

„Severus mi v lektvarech dal několikrát velmi nezaslouženě M. Za to musí zaplatit. A mám takový pocit, že vztah s tebou je přesně to, co ho přinutí trpět…“

**********

Když se Severus o chvíli později vrátil do obývacího pokoje, Klára netrpělivě poklepávala holí. „Co ti tam tak dlouho trvalo? Harry odešel ven s tou holkou.“

„To je v pořádku,“ odpověděl Severus suše, „ještě musím prostřít stůl.“

„Jsou venku sami, už pěknou chvíli.“

Severus jen povytáhl obočí.

„Harry by se měl dozvědět, že se za chvíli podává večeře.“

„Přijde, až vyprovodí svého hosta.“

„Dojdi pro něj, Severusi, Harry má být tady s tebou, a ne venku na mraze s tou … nestydou. Mohl by se nachladit.“

Severus se ušklíbl: „Rafinované.“

„Nikdy se nepokouším být rafinovaná. Došla jsem k názoru, že muži nezaznamenají nic, co se jim jasně neřekne.“

„Týká se to i tvého vlastního synovce?“

„Mého synovce především.“

Severus zavrčel: „Předpokládám, že jsem si o to řekl.“

„Ty, můj drahý, jsi mi prakticky napsal žádanku.“

Severus přešel ke dveřím: „Abys, teto Kláro, věděla, slečna Weasleyová, není žádná nestyda. Je to velmi dobře vychovaná, oblíbená, mladá dáma.“

„Což,“ bouchla Klára holí o podlahu „ji činí ještě mnohem více nežádoucí.“ Severus si zavázal boty a zabalený do silného černého kabátu vykročil ven. Harryho s Ginny nikde neviděl, ale jejich tiché hlasy k němu doléhaly odněkud zpoza rohu domu, a tak se vydal tím směrem.

Harry se usmíval a zvědavě si Ginny prohlížel: „Takže, proč jsi doopravdy přišla? A je mi jasné, že ne jen proto, abys prověřila, že jsem v pořádku.“

Ginny si povzdechla a zavrtěla hlavou, botou rozkopávala sníh: „Harry, to kvůli mamce a taťkovi… a kvůli naší svatbě.“

Severus se zarazil. Přitiskl se ke zdi domu, ukrytý jejich očím. Věděl, že nemá právo odposlouchávat jejich rozhovor. Ale když zaslechl Ginny mluvit o ‚naší svatbě‘, prostě si nemohl pomoc. Přičítal to všem těm letům, kdy působil jako zvěd.

„Ach, Ginny.“ Harry věděl, že ‚naší‘ ve skutečnosti znamená ji a Malfoye. Ginny a Draco měli v úmyslu vzít se dřív, než přijde jaro. Arthur a Molly, o jejích šesti bratrech nemluvě, byli rozhodně proti tomu. To byl také jeden z důvodů, proč jej Ginny tak často doprovázela na ministerské společenské akce, snažila se odvést pozornost od svého tajného poměru se synem jednoho z nejvlivnějších Smrtijedů. Dokonce i ze svého doživotního vězení v Azkabanu dokázal Lucius způsobit rozvrat mezi Weasleyovic rodinou a svým synem.

„Harry, my se milujeme.“

„Já vím,“ připustil neochotně Harry. Věděl, že Draco není zlý, věděl, že Draco riskoval stejně jako ostatní, ne-li víc, při porážce Temného pána, a věděl, že nejmladší Weasleyovic dítě zbožňuje.  To ale neznamenalo, že by si myslel, že by Draco byl dost dobrý, aby si zasloužil s Ginny dýchat stejný vzduch, natož aby si ji vzal. „Já jen chci, abys byla šťastná, Ginny.“

V Severusových kostech se usadil bezútěšný chlad. ‚Harry, my se milujeme.‘ ‚Já vím. Já jen chci, abys byla šťastná, Ginny.‘

„A já nemůžu být šťastná, dokud moje rodina neustoupí a nepřijme tenhle sňatek, Harry, dokud nepřijme mého budoucího manžela.“

„Nebylo by lepší, kdyby se to dozvěděli od tebe, Gin?“

„Ty si s nimi prostě musíš promluvit, Harry! Na tebe dají víc než na mě, pořád mě mají za svou malou holčičku.“

„Já ti nevím, Ginny, spousta jejich obav je opodstatněných.“

„Prosím, Harry, jsi jediný, s kým můžu počítat, že mi pomůže!“

„Je tohle vážně to, co chceš? Tohle manželství? Promyslela sis to opravdu důkladně? Je to závazek na celý život, Ginny.“

„Ano! Chci to všechno, Harry. Chci dobré časy i zlé. Dům, děti, bolesti hlavy… Divoký sex v úterý ve tři hodiny ráno.“

Harry se zasmál a zašklebil zároveň: „Pak udělám všechno pro to, abys tyhle věci dostala.“

Severusovy nehty mu vyryly do dlaní tenké půlměsíce, a žluč mu stoupla až do hrdla při pomyšlení, že ta holka je kvůli sexu schopná Harryho budit uprostřed noci – po zbytek jejich společného života.

„Děkuji, Harry!“ skočila mu Ginny do náruče a pevně ho objala. Harry kolem ní obtočil ruce také. „Nevím, co bych si bez tebe počala, kdybys mě každý den nezachraňoval, Harry… Miluju tě.“

„Víš, že tě taky miluju, Ginny.“

Dvě sdílená ahoj a cudný polibek na rty předtím, než Ginny sňala svou váhu z jeho ramen, otočila se a zmizela s ‚pop‘ oznamujícím, že se přemístila.

„‚Záchrana dne‘, Pottere?“

Harry se překvapením ostře nadechl, když se za ním Severus vynořil.

„Co se tu tak plížíš?“

„To je to, co mi jde nejlépe. Proč si před slečnou Weasleyovou hraješ na hrdinu tentokrát?“

„Nehraju si na hrdinu.“

„Ale jistěže ano. To je to, co jde nejlépe tobě.“

„Takže co je skutečný důvod, proč jsi tu Ginny nechtěl?“

„Čím více lidí zahrneme do cirkusu, který tvoří naši současnou situaci, tím je větší šance, že se něco pokazí…“

„Prosím, Severusi, vím, že ty-“ začal Harry s úsměškem.

„Nejsi sám v téhle perverzní parodii na vztah, abys věděl,“ uťal ho Severus s nebezpečně prudkým výrazem.

Harry přimhouřil oči a kriticky se na něj zadíval: „Co má tohle znamenat?“

„To znamená, že stále připomínáš, jak dobře znáš ty mě, ale nejsi jediný, kdo si za ty roky povšiml určitých skutečností.“

„Jo, jasně.“

„Mám ti to dokázat?“ zapředl Severusův hlas tiše. „Všechny věci, které jsem se o tobě naučil, detaily, které jsem za ty roky nashromáždil, by mohly zaplnit celou polici v knihovně.“

„Severusi, myslím, že bychom měli…“

„Ššš,“ přitiskl Severus dlouhý, štíhlý prst přes Harryho rty, „teď jsem na řadě já. Už jsi někdy slyšel rčení, že příliš mnoho dobrého škodí?“

„Pokud to má nějakou pointu, Severusi, tak ji řekni – mrzne.“

„Ty nevíš, kdy přestat. Nemůžeš si pomoc, pro každého musíš být hrdinou, protože to je jediný způsob, jakým jsi schopen upozornit na svou vlastní cenu. Zachraňuješ ostatní, protože jsi absolutně neschopný zachránit sám sebe.“

„Ha! Jak bystrý postřeh, Severusi, ale nezdá se mi, že bych tě slyšel se této mé vlastnosti vysmívat, když jsem souhlasil, že tento týden zachráním tebe.“

„To je nejlepší příklad. Proč jsi mi prostě neřekl ne?  Proč jsi neodešel a nenechal mě v tom vymáchat? Tvou pomoc jsem si ničím nezasloužil. U Merlinova vousu, Harry, vzdal ses dovolené se svými přáteli, svou přítelkyní, svou rodinou, a nechal ses uvěznit v tomhle zchátralém domě se mnou a mou panovačnou tetou. Protože si nedokážeš pomoct a nad svoje potřeby stavíš potřeby všech ostatních, dokonce i moje. Nezdá se ti to trochu zvrácené?“

„Bastarde.“ Harryho tváře již nebyly zrůžovělé pouze mrazem, ale také zlostí.

„Přestaň se od lidí nechat zneužívat, Harry.“

„To není pravda. Nezneužívají mě… lidi mě prostě potřebují…“

„Nějak mám pocit, že mě absolutně nezajímá, jaký je mezi tím rozdíl.“

„To jsi vážně takový mizera, že nedokážeš porozumět touze nezištně vypomáhat ostatním?“

„To vážně nemáš žádný pud sebezáchovy, že nikdy nedokážeš postavit sebe na první místo?“

Harrymu se zuřivě blýskalo v očích, ruce se mu přesunuly ke kapse, v níž by za normálních okolností nosil hůlku.

„Opatrně, můj malý zlatý chlapečku, teď se ukazuje, jak umíš být vznětlivý. Nemohla by to nakonec být ukázka tvých lidských pudů? Hmm, chceš na mě ječet? Proklít mě? Možná chceš využít svého mudlovského dědictví; chceš mě udeřit?“ provokoval Severus nelítostně, když si všiml, jak se Harrymu prsty stahují do pěstí.

Každý sval v Harryho těle se napjal, dech se mu zkrátil, byl rozpálený doběla. Jeho úchvatné smaragdové oči potemněly, když se zadíval přímo na Severuse a zavrčel: „Ne, chci tě přimět křičet rozkoší.“

Severus ztuhl.

No, to mu tedy vzalo vítr z plachet.

Harry se s divokým výrazem natáhl, sevřel dlaně kolem Severusových úzkých ramen. Přitáhl si vyššího muže k sobě, rty rozevřené a připravené, náhle odskočil zpět, jako zasažený elektrickým šokem, když zaslechl zaskřípání otevíraných dveří. Ven vykoukla Klářina hlava: „Co tady, vy dva pitomci, děláte v té zimě? Okamžitě pojďte dovnitř.“

Harry potřásl hlavou, když následoval Severuse a zamumlal: „Nevím, jestli bych ji raději zabil nebo jí poděkoval.“

„Bylo to vážně nezbytné?“ zavrčel Severus, když procházel kolem Kláry do domu.

„Jen jsem se bála o vaše zdraví, přeci nechcete dostat zápal plic, že ne? To nejmenší, co můžeš udělat, je říct děkuji.“

„Děkuji?-!“ vyprskl Severus.

„Není zač,“ odvětila Klára pohotově. „No, měli bychom se navečeřet…“

O pět hodin později pozoroval Severus Harryho, jak spí. Už nikdy se nechtěl cítit tak jako teď.

Sledoval, jak sebou Harry hází a převaluje se na ošoupaném holém lehátku. Mladík ve svých snech bojoval s draky, škubal a mlátil hlavou, rukama i nohama, naříkal pro své přátele, další členy Řádu, dokonce i pro Severuse.

Severus ho chtěl vzbudit, chtěl ho osvobodit z noční můry. Chtěl Harryho zachránit. Tím pomyšlením se v jeho nitru rozlilo zvláštní teplo. To bylo trochu znepokojivé.

Zatracené emoce. Kdo je kdy potřeboval? On rozhodně ne.

Láska? Severus zasténal a přetáhl si přes hlavu polštář, aby blokoval zvuky přicházející k němu z lehátka. K čertu!

 

 

Kapitola: 3  jmeli Kapitola: 5

Advertisements

Posted on 21.11.2014, in Jmelí and tagged , . Bookmark the permalink. komentářů 50.

  1. uuuuuuuuuuuuu asi brzy umřu smíchy 😀 😀 😀 miluju tetu Kláru 😀 akorát mohla přijít o trochu později, aby se konečně políbili… Ginny taky neměla chybu jak začala počítat nemohla jsem zastavit salvy smíchu 😀 Tahle povídka je prostě boží a dokonalá a já doufám, že se ti dva nakonec opravdu vezmou! Děkuji

    • Nejsi trošku nedočkavá? Prý už by chtěla polibek – ts, ts, ts. Ba ne, na to je Klára příliš Snapeová – ta si umí načasovat nástup na scénu. 😀 Jsem ráda, že se při čtení bavíš. 🙂

  2. To ta nána nemohla alespoň jedinkrát vyslovit Dracovo jméno? Není divu, že v tom má Severus teď takový hokej 😀 A teta Klára je Snape na druhou, nebo na třetí? Je mnohem Snapeovštější než Severus 😀 Myslím, že jsem se do ní zamilovala…
    Děkuji za další krásnou kapitolu 🙂

    • Ale no tak, jak mohla chuděrka Ginny tušit, že Severus čmuchá za rohem. Ona s Harrym věděli naprosto přesně o čem je řeč, a to přeci při rozhovoru dvou bohatě stačí. 😉 A pak, hlavního hrdinu je přeci potřeba náležitě potrápit – o čem by jinak celý náš příběh byl, že? 😀

  3. Tuhle povídku prostě miluju. Nemůžu se dočkat pokračování. A taky… Nemohla ta Klára chvíli počkat?!!!

  4. já úplně zazdila aktualizaci, sakryš 😀 no povídka prostě bombička! smála jsem se až jsem z toho kašlala (neb jsem nemocná) ale to se prostě nedalo vydržet se nesmát. moc se těším na další!!!!

  5. teta Klára je Satanáš v sukních, ale je naprosto boží. Jedna z nejlepších postav fandomu, autorce se opravdu povedla. Líbí se mi, jak jejímu starostlivému teroru všichni podlehnou.

  6. Jak jinak,spousta zamotaných nevyřčených věcí. Teta Klára je hrozná.Nebýt jediná Severusova příbuzná,už by tam asi nebyla. Ovšem na druhou stranu nebýt jí,nedostali by se do tak skvělých situací. Ona ale tyto skvělé situace taky dokáže pokazit. Jaký to mohl být úžasný polibek!! Mohl ale nebyl,škoda! Mimochodem přiznávám,že mít něco takového doma,už jsem v blázinci. Jinak díky,dobře se při čtení bavím!!!!

    • Klára v nich vědomě i nevědomě pěstuje rostoucí frustraci. Kdoví, k čemu to bude dobré. A s tím blázincem s tebou rozhodně souhlasím. 😎

  7. Teda začínám čím dál tím víc litovat Harryho. Až Severus jednou zjistí, že Ginny si bude brát Draca a ne Harryho jak si stále myslí. To bude velmi zajímavá situace 🙂
    Jo teta Klára ví kdy vstoupit na scénu. Škoda, na jejich první polibek jsem se těšila. Komupak se budou kroutit prsty u nohou. Hádám, že oběma 😀
    No nic kdo si počká ten se dočká 😀
    Krásná kapča a těším se na pokračování 😀

    • Ale Harry Severusovi nikdy netvrdil, že by chodil s Ginny, nebo že si ji bude dokonce brát. 😉
      První polibek holt musí ještě chvilinku počkat, no. Pokud samozřejmě přijde. Uvidíme. 😉

  8. Toto mi chýbalo! 😀 úžasná poviedka, úžasný preklad. Prečítala som to celé od začiatku a bola som sama na seba, že som na odkaz na kapitolu už párkrát natrafila na daily-slash a prehliadala som to. Výborne sa bavím, obaja sú rozkošní, ale totálna TOPka je Klára. By ma porazilo z takej tetky 😀😀😀
    Úplne super je, ako sa len tak mimochodom obchytkávajú. Ďakujem za preklad aj betovačku a tešííím sa na pokračko. Takto som sa naposledy bavila pri preklade snarry „K nakousnutí“

    • Viď? Na to, jak z myšlenka na osahávání byly oba původně auf, tak jim to teď jde celkem samo od sebe. 😀 Těší mě, že tě povídka tak chytla.

  9. Malo tam byť „sama na seba naštvaná“ píšem ako magor😀

  10. A mňa len napadá:
    Kláro, jak to s tebou vypadá
    od půl devátý do osmi ráno
    Co nám brání bejt spolu jenom ty a já

    Klára je všade a vo všetkom… a so všetkými.
    Ginny sa vrátila do detských čias, keď ju vypočúvala Klára a
    Severus sa vrátil do vŕtania a dehonestovania duše svojho partnera.
    Vynikajúce rozhovory, pričom jeden o voze a druhý o koze.

  11. Prostě parada, teta Klara je nejvíce bozi, ale ten jeji posledni zasah, byl na vrazdu. Uz by to nutne chtelo pokracovaci, fakt uzasne pises.

    • Vai, kéž by. Bohužel tato úžasná povídka nepochází z mé hlavy. Jedná se pouze o překlad jedinečné perly na niž mě upozornila KalamityJane a já jsem jí za to neskonale vděčná. Ať se ti líbí i pokračování – a třeba se časem i toho polibku dočkáme. Uvidíme. 😉

      • Tak nevadi, uz vis jak na to tak bys jiste tu povieku zvladla i ty. Ta originalni neni dopsana??
        jako neci takového je skoda nechat jen tak…

      • Ted jsem docetla komenty…:-D vim trochu s křížkem po funusu, ale co už…. Kdyze planujes další??

  12. Tohle je kapitola, ve které bych Kláru nejradši praštila, ovšem násobilka to skvěle vyvažuje. Úplně tam Ginny vidím sedět 😀 Překlad jako obvykle dokonalý, doufám, že další bude brzo ♥

    • KJ, však nám taky překlad dal zabrat, že? 😉 Vzhledem k rozsahu následující kapitoly a času, který se mi jí zatím (ne)povedlo věnovat, jsem k včasnému vydání následující kapitoly dost skeptická. Ale budu se snažit zpoždění minimalizovat. Ať nám oběma nadšení vydrží. 😎

  13. Teda chudák Severus, ten fakt neví na čem je:-D Skvělé jako vždy:-)

    • Neví, neví. 😀 No, není sám, kdo má kolikrát utkvělou představu o životě, které se drží jak klíště a odmítá vidět pravdu. Nám se to občas také stává. 😉

  14. To byla další úžasná kapitola. Vůbecc ale nevím, co k ní dodat. Ginny to tam trochu rozvířila, ale snad se to zas usadí, nebo naopak ještě víc rozhoupe 🙂 Díky za skvělý překlad.

  15. Už se mi dlouho nestalo, abych se u čtení nějaké povídky tak od srdce a nahlas zasmála! Miluju tuhle povídku, miluju tetu Kláru a miluju Tebe, že nám ji dopřáváš! 🙂 Už se moc těším na další kapitolku!

    • Těší mě, že ti takhle prodlužuji život a utužuji zdraví. Doufám, že i další kapitolky na tebe budou mít takový blahodárný účinek. 🙂

  16. Nemôžem sa dočkať pokračovania. Vynikajúca poviedočka ♥

  17. Moc krásná povídka 🙂 Už teď je mojí nejblíbenější a zároveň srdcovkou :-* Doufam že co nejdříve bude pokračování 😉

  18. Já opravdu velmi nutně potřebuju další díl!!!!! Tahle povídka, i díky tomu, že je tak skvěle psaná česky, se dostane na zlatou polici Snarry povídek. Wow. Nevím, jestli Kláru spíš zardousit, nebo ji obejmout, ale Severuse bych teď vážně s chutí kopla 😀 Tleskám a těším se na další!!!

  19. Nesnáším tetu Kláru! 😀 Uch, nejenže si (ne)umí načasovat vstup na scénu, ale probůh, přijít na Ginny s násobilkou?! Nevím proč, ani tak mě to nepobavilo, jako dopálilo 😀 Co si o sobě ta stará čarodějnice myslí? 😀 a Severusův odposlech Harryho rozhovoru s Ginny, jak typické, další várka nedorozumění a zmatku 😀
    Krásná kapitola a super překlad, moc děkuji!!! 🙂

    • Jojo, když posloucháš něco, co není určené pro své uši, občas se dozvíš to, co jsi vlastně ani slyšet nechtěla, anebo něco, co vlastně ani není pravda. 😀
      Teta Klára nasadila tvrdou odstrašovací proceduru. 😉

  20. Och, já nenapsala komenář! Kapitola je skvělá, díky za překlad, těším se na pokračování 🙂

  21. Abigail Cantodea

    Děkuji ti za to, že překládáš tuhle povídku. Je naprosto boží! 😀 doufám, že bude brzy pokračování. Byl by to moc pěkný vánoční dárek. Just saying… 😀

    • I sobě bych tento vánoční dárek ráda nadělila. Tak uvidíme, jak bude, nebo nebude Ježíšek úspěšný. Následující kapitolka je trošičku náročnější a delší. Ještě mi chybí asi osm stránek + samozřejmě nezbytná betace. Tak drž(te) pěsti, palce, ať se zadaří. 🙂

  22. Krásně přeložené! A dobrý výběr příběhu, slaďák s úchvatným osvěžením v podobě úchvatně vyhraněné osobnosti, jako je teta Klára, a samozřejmě Harry a Snape taky mají do neutrálních povah daleko… jo, sedlo mi to, děkuji velmi pěkně.

    • Tento dortík v sobě má tu správnou míru cukru, ale i ostatních ingrediencí, takže se z něj zatím moc nekazí zuby. A postavy v něm mám také moc ráda. Věřím, že se bude líbit i pokračování. 🙂

  23. Super povídka. Miluji je tam úplně všechny. Ale mám děsný absták na další kapitolu – tohle je strašné mučení 🙂 . Začínám mít nepříjemný pocit, že čtení těchto povídek se jednoho krásného dne pro mě stane dostatečnou motivací k dalšímu pokusu šprtat anglinu.

    • Abigail Cantodea

      k absťáku se taky hlásím. Kontroluji to tady každý den několikrát a po každý propadám zoufalství 😀

      • Jsem na tom jak ty, též jsem jdu i dvakrát denně mrknout :/
        Prosím, dej sem neco i kdyby jen polovinu z další části…

    • Marcelo, Abigail, Vai, nášup je připraven, můžete se do něj pustit. 🙂 Ať chutná. 😉

      • Abigail Cantodea

        ooooh bože děkuju!!! 😀 už jsem myslela, že si samou nedočkavostí vyrvu vlasy 😀

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: