Umíněný starý kocour – část 2

a_grim_old_cat_by_john_n_mary

 

Přeji Vám všem požehnané svátky vánoční a pokoj do Vašich domovů i srdcí.

Předkládám Vám druhou a zároveň závěrečnou část vyprávění o jednom mladíkovi a jeho umíněném kocourovi. Nebo to není úplně tak, jak říkám? No, uvidíme.

Velký dík tentokrát patří Hanetce za významnou pomoc s překladem a samozřejmě i KalamityJane za betaci a korekturu.

Povídku bych ráda věnovala všem, kteří mi u předchozí části zanechali své komentáře. Díky Vám za ně moc, velice mě potěšily a povzbuzují mě k další činnosti.

Doporučení: 15+

 

Umíněný starý kocour – shrnutí

12

 

Část 2

Harry pro jistotu nahlédl ještě jednou do poznámek profesorky McGonagallové. Vedle pohovky už připravil náhradní pohodlné oblečení, spolu se Snapeovou hůlkou a sklenicí vody. Bylo 21.srpna a Severus Snape se oficiálně stal ředitelem s nárokem na rentu.

Harry namířil hůlkou na deku na podlaze, kterou kočka zabrala coby vhodné místo pro zdřímnutí, a odříkal zaklínací formuli. Nejprve se nic nedělo, ale potom začala měkká hustá kočičí srst mizet a její tělo se pozvolna prodlužovalo a vracelo do lidské podoby. Snape se s unaveným pomrkáváním rozhlédl kolem sebe, byl nahý, ale schoulený způsobem, který uchoval většinu jeho cudnosti. Jeho oči zaostřily a objevila se v nich panika, než zpozoroval svou hůlku ležící vedle něj na podlaze.

„Vítejte zpět, pane řediteli,“ uvítal ho Harry. Když Snape švihl hůlkou jeho směrem, zůstal v naprostém klidu.

„Pottere,“ řekl Snape chraplavě, posadil se a přitáhl si oblečení do klína.

„V kuchyni mám nějaké sendviče a polévku,“ informoval Harry, zcela ignorující skutečnost, že jeho někdejší profesor seděl na podlaze nahý a poslední tři měsíce s ním spal na polštáři.

„Bez tuňáka,“ poznamenal příkře Snape a poté, co Harry opustil místnost, vstal a oblékl se.

* * * * *

„Všechny vaše věci z ředitelny jsou uložené v krabicích nahoře,“ řekl Harry směrem k mlčícímu muži, který seděl v kuchyni. „A mimochodem, profesorka McGonagallová říkala, ať vám vyřídím její díky za pasti, které jste tam zanechal.“

Harry si myslel, že na okamžik zahlédl na Snapeově tváři náznak pousmání, ale bylo pryč dříve, než se nějak zřetelněji projevilo.

„Nepředpokládám, že by bylo příliš, kdybych požádal o šálek čaje, než budu muset odejít?“ zeptal se Snape mnohem hlubším hlasem, než jak si ho Harry pamatoval. Polévka i sendviče byly snědeny s chutí, jaká se v člověku probudí, pokud tři a půl měsíce nepozře lidské jídlo.

„Nemusíte odcházet,“ reagoval bezprostředně Harry. Jeho tělo se vykopalo k činnosti a on vstal, aby připravil čaj. Otevřel skříňku, naslepo do ní sáhl a otočil se na Snapea. „Je to velký dům, můžete tu zůstat, jak dlouho budete chtít.“

Snape mu věnoval zamyšlený pohled, jako kdyby se pokoušel určit Harryho motivy. Pravděpodobně se o to snažil a Harry v inspekci obstál.

„Velice nečekané, ale oceňuji to,“ odpověděl mu nakonec tónem, o němž Harry předpokládal, že byl Snapeovým způsobem, jak vyjádřit vděčnost. „Kočičí žrádlo může jíst někdo jiný.“

Harry zmateně svraštil obočí, než se otočil zpět k otevřené skříňce a všiml si zásoby kočičích konzerv vedle čaje. Při vzpomínce na bezoáry, které kočka zvracela všude po domě, se Harry zaměstnal přípravou čaje, než by řekl něco provokativního a hloupého.

* * * * *

O dvě hodiny později Harry zjistil, že opět plní roli hostitele.

„Vítej zpět, Severusi, a blahopřeji ti k výsluze,“ řekla McGonagallová, než se usadila upjatě na židli, v rukou držela nějaké desky. „A děkuji ti za vše, co jsi pro nás během války dělal.“

Snape jenom přikývl. Seděl s nohama složenýma pod sebou, McGonagallové se vůbec nepodíval do očí a občas letmo pohlédl na Harryho, jako kdyby se chtěl ujistit, že nikam neodešel.

„Předpokládám, že toto pro tebe byl pádný důvod pro mou proměnu v kočku?“ zeptal se s pohledem důsledně zaměřeným na krbové ohniště. Harry seděl na pohovce s talířem sušenek, které původně přinesl, aby jim je nabídl. Ale vypadalo to, že ani Snape ani McGonagallová o ně nemají zájem, tak Harry jen shromažďoval prstem drobečky a snažil se, aby jeho odposlouchávání hovoru nebylo příliš okaté.

„Byl jsi zraněný při práci, Severusi,“ hájila se McGonagallová, jako kdyby její prohlášení byla nejvyšší pravda. „Zasloužíš si rentu.“

„Zraněný,“ zopakoval Snape s kamenným výrazem, rukou si jemně přejel po jizvách na krku.

„Nebezpečnými stvůrami v Bradavicích, jak je tvým zvykem,“ řekla McGonagallová a s nepatrně nakloněnou hlavou ho pozorovala. „Ale i tak, během noci, kdy proběhla bitva, zničili tvůj dům Smrtijedi a ty si zasloužíš peníze do nového začátku.“

Snapeova záda ztuhla tak, až to Harrymu připomnělo, jak podezíravě obvykle sedávala kočka, když přinesl do domu něco nového.

„Jak důkladně byl zničen?“ zeptal se Snape, jako by vyhodnocoval, jakou újmu utrpěl on osobně.

„Je úplně pryč,“ odpověděl pomalu Harry. „Běžná mudlovská exploze plynu.“

Snape informaci chvíli zpracovával ve tváři prázdný výraz, za nímž nejspíš ukrýval zklamání. Harrymu, který strávil tři měsíce pozorováním, jak kolem sebe kočka omotávala ocas, když se potřebovala cítit chráněná, neuniklo, jak Snape složil ruce do klína a nepatrně se shrbil v ramenou.

„Asi vám bude chvilku trvat, než roztřídíte věci, které se nám povedlo zachránit,“ pronesl Harry a snažil se znít nenuceně. „Všechny jsou nahoře.“

Snape na to jen přikývl a sáhl si pro sušenku, prsty se na talíři nepatrně otřel o ty Harryho.

„Předpokládám, že bude, pokud jste je balil vy.“

* * * * *

Harry se probral v 5:45, automaticky se natáhl, aby umlčel budík. Domníval se, že Snape spal s jakýmsi protihlukovým kouzlem na svém pokoji, vzhledem k tomu, že po letech, která žil v podzemí, byl pravděpodobně zvyklý na ticho. Hbitě vstal z postele, pokrývku přes ni znovu přehodil, opatrně tak, aby neudeřil do polštářů. Kočka tam však nebyla, Harry zůstal na prázdné polštáře chvíli zírat, než se odvrátil, aby se oblékl. Dům byl stále tichý, tak jako to měl ráno rád.

Vstoupil do kuchyně, hrábl po své šále na věšáku a přešel ke kuchyňské lince. Zarazil se uprostřed cesty s pohledem upřeným na balíček na stole a pak se podíval ke stropu. Jak očekával, neozval se shora jediný zvuk, což ale nevysvětlovalo krajíčky jablečno-oříškového chleba namazaného máslem, úhledně zabalené do voskovaného papíru a převázané gumičkou. Vedle chleba stála termoska, z níž se po otevření uvolnilo utěšující aroma kávy dokonalé smíchané s horkou čokoládou. Ani jedno z toho nebylo pod udržovacím kouzlem a Harry se rozhlédl po kuchyni, jestli neobjeví nějaké další známky Snapeovi přítomnosti. Jeho mudlovské hodinky ohlásily šestou ranní a jeho to táhlo na nádraží King‘s Cross, aby tam nepřišel pozdě. Možná si Snape zachoval několik vzpomínek z období, které strávil jako kočka, nebo možná prostě pozoroval Harryho odchod minulé ráno a probudil se natolik brzo, aby mu připravil pití. Ať už to bylo jakkoliv, Harry si v duchu poznamenal, že musí později, až se vrátí, Snapeovi poděkovat.

* * * * *

Toho dne byl Snape překvapivě přívětivý. Nepřiznal, že Harrymu připravil čokoládo-kávovou směs, ale ani to nepopřel, když mu Harry poděkoval. Větší část rána proseděl v kuchyni a pročítal staré výtisky Denního věštce, které dorazily krbem. Kladl dotazy ohledně války, zdálo se, že ho zajímá, čemu Harry čelil během roku, který strávil na útěku. Vlastně se choval spíš jako kočka, než jako zlý profesor, kterého měl Harry v paměti.

Ani jedinkrát se nezeptal, jak byl zachráněn, ani se nezmínil o vzpomínkách, které Harrymu poskytl.

Harry dal Snapeovi starý Regulusův pokoj a na večery mu k plnému využití přenechal i velkou koupelnu v prvním patře. Celé léto se mýt jako kočka a být pokrytý kočičími slinami pravděpodobně bylo přesně tak nechutné, jak to znělo, a Harry neřekl ani slovo, když si Snape dopřál hodinovou koupel. Když byl mladší a mnohem víc nezralý, pravděpodobně by na Snapeovu adresu měl nejapné vtipy o tom, že vůbec vanu použil. Ale tenhle Severus Snape, byl tím, kdo mu celé léto dělal společnost a udržoval ho při duševním zdraví, a ne ten profesor Lektvarů z Bradavic.

Harry stál po večeři v otevřených vstupních dveřích a v rukou držel hrnek s čajem. Slunce konečně před půl hodinou zapadlo a on pozoroval světlušky, které se na ulici proháněly vzduchem. Bylo téměř devět, ale on měl chuť se projít. Od chvíle, co se Snape vrátil do své lidské podoby, se Harry dobře nevyspal. Nevrátily se mu noční můry z války, ale byl neklidný a měl problémy s usínáním.

„Mohou vás mudlové vidět?“ zeptal se Snape stojící ve stínech v hale a Harry se polekal.

„Jen když se dívají dost pozorně,“ odpověděl s hlubokým nádechem Harry, aby skryl své překvapení.

„Kdy jste naposledy opustil dům, Pottere?“ zeptal se Harryho Snape se zvláštním pohledem.

„Byl jsem na -“

„Nemyslím nádraží.“

„Na tom nezáleží,“ zareagoval Harry podrážděně s pocitem marnosti. Zavřel dveře, zamkl, zvuky z venku utichly. „Udělal jsem všechno, co ode mě kouzelnický svět žádal. Vrátím se ven, až se tak rozhodnu já, ne někdo jiný.“

Prosmekl se kolem Snapea na schodiště, odmítl vzít na vědomí, že ze Snapeova těla sálalo teplo a že Harrymu neuhnul.  Jeho postel nebyla o nic pohodlnější, než jak se sám cítil, a pokrývky ho škrábaly na kůži, ale když zhasl světla, nechal Harry otevřené dveře. O hodinu později konečně usnul, zatímco poslouchal zvuky, které se k němu nesly z přízemí, jak se tam Snape pohyboval.

* * * * *

Ráno 5:50 přišlo dříve, než Harry očekával, ale vyklopýtal z postele. Opět se cítil unavený, byla to ta samá únava, jakou trpěl v posledních dvou letech války. Protřel si oči s pocitem, že v nich má písek.

Harry proklouzl tiše dolů do kuchyně, cestou si všiml, že dveře Snapeovy ložnice jsou pootevřené. Příliš ho nepřekvapilo, když našel termosku už naplněnou a čekající na něj spolu s namazanými krajíci jablečno-oříškového chleba, zabalenými do voskového papíru. Ačkoliv Životobudič byl novinkou, a Harry poklepal na malou lahvičku dlaní, než se rozhodl si ji vzít. O moc víc energie mu nedodá, ale mohl by pravděpodobně zahnat chlad z ranní mlhy, která na nádraží King‘s Cross bývala.

* * * * *

Harry seděl v kuchyni a sestavoval nákupní seznam. „Už jste se rozhodl, co budete dělat?“ zeptal se. Setkal se jen s tichem, tak vzhlédl, aby spatřil odpověď. Snape stál ve dveřích oblečený v mudlovském obleku, sako trochu delšího střihu, než aby bylo stroze elegantní. Byl to obrovský skok od dřívějšího kabátce viktoriánského střihu a Harry pomalu zamrkal.

Krémová obleková košile zůstala, ale tato mu padla přesně přes ramena a měla klasický výstřih doplněný jednoduchou stříbrnou kravatou.

„Vypadáte mladší,“ vybafl Harry, jehož mozek si nejspíš vzal na chvíli volno.

„Náležitě zaznamenáno,“ odpověděl suše Snape, ale zdálo se, že ho to pobavilo.

„Takže nastoupíte znovu na místo ředitele?“ zeptal se Harry, pero uvázlé nad slovem mrkev.

„Nikdy jsem jím být nepřestal,“ odpověděl Snape sebevědomě a rychlým krokem přešel ke konvici. „Budu potřebovat asistenta na částečný úvazek a instruktora létání.“

Harry vydechl a opřel se na židli.

„Snape, víte, že ne -“

„Vaši odpověď očekávám do konce týdne,“ pokračoval Snape, jako by Harry vůbec nic neřekl. „A věřím, že nám oběma kdysi jeden otravný a často prozíravý starý muž řekl, že nakonec jsou to vždy naše volby, na čem záleží.“

Snape z kuchyně odešel, jakmile se voda v konvici dovařila, a Harry se ve své židli zhroutil. Bradavice byly jeho domovem a dal by cokoliv, aby se mohl vrátit domů tak, jak si to tam pamatoval. Ale Bradavice, které znal, byly pryč, a Harry si nebyl jistý, jestli by zvládl jejich novou podobu. Bylo to od něj ubohé a dětinské, ale Harry měl vždy problémy spíše s duševními překážkami než s těmi fyzickými. Nebelvíři byli známí svou odvahou a Harry věděl, že fyzická bolest je jen dočasná. Se zvládáním duševních problémů mu to tolik nešlo.

* * * * *

Ačkoliv už dům nebyl pod Fideliovým zaklínadlem, Harry stále nebyl příznivcem častých návštěvníků. Ale válka skončila, a stejně jako nechtěl chodit ven, odmítal, aby mu válečná paranoia až do takové míry řídila život. Nyní nicméně zvažoval pozměnit svá ochranná kouzla, aby nevpouštěla Malfoyovy.

„Je v kuchyni,“ oznámil Harry, když otevřel vstupní dveře a pokynul Luciusi Malfoyovi, aby vstoupil.

„Jak rozkošně domácké,“ poznamenal Malfoy, když následoval Harryho do domu.

„Severusi,“ pozdravil Malfoy a s opovržením přehlédl pohledem nesourodé židle.

„Luciusi,“ oplatil mu Snape, aniž vzhlédl od směsi, kterou právě vařil. Harrymu se nelíbila úroveň důvěrnosti mezi nimi. „Slyšel jsem, že jsi mě někdy začátkem tohoto měsíce sháněl?“

„Ano, hledal jsem tě. Pan Potter nebyl ani trochu nápomocný,“ řekl Malfoy a podíval se na Harryho. „Starostolec pro tebe měl bezodkladnou nabídku, ale obávám se, že její platnost už vypršela.“

„Pochybuji, že bych měl zájem,“ odpověděl nevzrušeně Snape, který právě do kotlíku přisypával cosi, co vypadalo jako zrní. Harry se rozhodl pokročit s přípravou lasagní k večeři a začal s dobýváním ingrediencí z útrob mrazničky, zatímco se překapávala káva.

„No, nebyl bych si na tvém místě tak jistý,“ řekl Malfoy a v předstírané ohleduplnosti se odmlčel. „Vlastnictví malé lékárny na Příčné ulici jistě není něco, nad čím by chlapec z Tkalcovské ulice jen tak mávl rukou.“

Snape se zarazil, jen na okamžik zaváhal, než opět začal s mícháním.

„Skutečně sen každého čaroděje, ale už méně pro zákazníky,“ odpověděl Snape.

Za pultem, na němž stál kávovar, si Harry odfrkl.

„Nemáte něco naléhavého na práci, pane Pottere?“ zeptal se Malfoy.

„Vůbec nic,“ odpověděl bezstarostně Harry a připravil na prázdný konec kuchyňského stolu dva šálky kávy. Mléko a cukr na stůl dolevitovaly a talířek s pečivem je následoval. Zvedl Snapeovu kávu, podal mu ji a zaváhal, když ucítil, jak se Snapeovy prsty silně přitiskly k těm jeho, když si od něj hrneček bral. Snape se tvářil, jako by se nic nestalo, a pokračoval dál ve vaření.

„To jistě ne. Ovšem bez ohledu na tvé nedostatky v oblasti péče o zákazníky, nebyl Starostolec potěšen, že jsi odmítl odpovědět na jejich předvolání,“ pokračoval Malfoy, s nosem pokrčeným buď nad kávou, nebo nad tím, co vařil Snape. „Co je to?“

„Pivo,“ odpověděl Snape. Na chvíli si udělal přestávku, aby vypil kávu a nechal odpočinout ruku od míchání. „Dost zdvořilostí, Malfoyi. Proč hraješ Starostolci poslíčka?“

Malfoy upil ze své kávy, aby zakryl zlost, a Harry si uvědomil, že by na něj mohl mít kofein docela zajímavý účinek, pokud kávu nikdy předtím nepil.

„Osobní laskavost ministerstvu,“ zabručel Malfoy. „Tvůj nárok na odškodnění byl schválen a budeš dostávat rentu sedmdesát pět galeonů měsíčně po dobu deseti let. Ministerstvo ti také poskytuje patnáct tisíc galeonů výměnou za kompletní demolici tvého… domu.“

Snape přijal tu informaci klidně, a když si nabídku v hlavě propočítal, zněl celkem spokojeně. Harry si pomyslel, že je to pěkná suma peněz, ačkoliv ne zas tak vysoká, vzhledem ke třem letům pekla, kterým si Snape musel projít.

„Předpokládám, že jsi s sebou přinesl papíry potvrzující toto vyrovnání?“ zeptal se Snape, který dopil kávu.

„Ano,“ odpověděl Malfoy. Vypadal dost znechuceně, že slouží jako poslíček, ale vyndal svitek pergamenu z vnitřní kapsy svého kabátu.

„Nech to na stole,“ přikázal mu Snape. „Potřebuji si ještě připravit několik věcí na nový školní rok, přečtu si to později.“ Vstal a vrátil se ke svému pivu.

„Takže se přeci jen vrátíš na post ředitele?“ zeptal se Malfoy upjatě.

„Pochopitelně,“ odpověděl Snape. Jeho vystupování bylo mnohem klidnější, než jak si ho Harry pamatoval, ale jak tak strouhal sýr k večeři, uvědomil si, že tento tón hlasu má spíš vytáčet Malfoye, než aby prozrazoval, jak se Snape skutečně cítí.

„Novou generaci dětí se vrací učit usvědčený vrah, Smrtijed a pomstychtivý zlý homosexuál, to je jednoduše úžasné,“ pronesl Malfoy sledující, jak Snape obratně přidává do nápoje koření.

„Neexistují žádné zákony, které by stanovovaly, že ředitelem školy nesmí být homosexuál. A v žádném případě nebudu učit,“ odpověděl Snape, který zcela ignoroval Malfoyova další nařčení.

„Jaká škoda,“ řekl Malfoy a vstal. „V místní hospodě se proslýchá, že tě naživu udržely jen tvé lektvarové schopnosti.“

Snape se na něj pobaveně podíval. „Nikdy jsi ‚v hospodě‘ nebyl,“ řekl důrazným tónem, z nějž nebylo pochyb, že má pravdu. Malfoy jen posbíral svůj plášť a hůl a nijak na jeho prohlášení nereagoval. Místo toho přejel zamyšleným pohledem ze Snapea na Harryho.

„Samozřejmě mezi Smrtijedy se říká, že jsi uzavřel s Temným pánem poněkud intimnější dohodu, abys přežil.“

„Ta představa není ani příjemná ani vítaná,“ odpověděl Snape a založil si ruce na prsou. Harry se nad krájením cibule znechuceně ušklíbl. „Už bys měl jít, Luciusi.“

„Pouhá domněnka, starý příteli. Jednoduchá úvaha,“ řekl Malfoy, který se spokojeným výrazem opouštěl kuchyň.“

„… od chlapa, který hostil Voldemorta ve svém domě kdovíkolik měsíců,“ poznamenal trefně Harry. Podle prásknutí kuchyňských a následně i vchodových dveří usoudil, že ho Malfoy slyšel.

Lucius Malfoy dělal kolem homosexuality vždy docela velký povyk,“ řekl nevzrušeně Snape, který pokračoval s přípravou piva. „Daný jeho posedlostí osobním vzhledem.“

Harry se rozesmál, až mu vylétlo kafe z nosu.

„Předpokládám, že nemáte obdobné výhrady,“ dokončil Snape. Mluvil zlehka, ale v držení těla měl napětí, jaké Harry vídal u kočky, když zkoumala něco nového, co přinesl domů a co ji vyvádělo z míry.

„Spal jste tři měsíce na mém polštáři,“ poznamenal Harry uvážlivě. Cítil se mnohem rozjařeněji, než tomu bylo během dne. „Myslím, že jsem ohledně toho docela v pohodě.“

* * * * *

Ginny milovala romány Jane Austenové. Její bratři si ji za to nelítostně dobírali – silná, nezávislá žena, která si potají užívá romantické novely o lásce na první pohled. Harry ji neškádlil, ale ani její zaujetí nechápal. A nechápal ho ani teď, když při čtení Pýchy a předsudku usnul v obývacím pokoji na pohovce. Kniha se mu sesunula na podlahu a trochu se jí přitom pomačkaly stránky.

Nevzpomínal si, kdy mu knížka spadla, ale jeho odplouvající vědomí zpozornělo, když ucítil lehký dotek snímající mu brýle z tváře a zouvající mu boty. Román zůstal ležet tam, kde dopadl, a přes Harryho byla přehozena měkká deka a jemné prsty mu pročísly vlasy. Stejně jako to dělával on, když se pozdě v noci mazlíval s kočkou.

Snape neopustil místnost ani jeho, usadil se na kraji pohovky, na níž se Harry rozvaloval.  Když kolem něj upravoval deku, nohy se Harrymu mírně posunuly a zůstaly přitisknuté ke Snapeovu stehnu. Oheň se kouzlem rozhořel a Harry se zavrtal do pohovky. Cítil, že usíná rychleji, než tomu kdy bylo před bitvou o Bradavice.

* * * * *

Harry seděl na lavičce na konci nástupiště a pozoroval tři drážní zaměstnance, jak procházejí po jeho okraji a kontrolují trať pod sebou. Jeden z nich byl už v letech, se zanedbanými šedými a bílými vousy a s malým bříškem. Měl rozpustilý výraz ve tváři a smál se na své o hodně mladší kolegy a Harrymu bolestivě připomínal Albuse Brumbála.

„Někdo by vám mohl říct takovou pitomost, jako že žije dál ve vašem srdci,“ ozval se hluboký hlas a Harry se strašně lekl, když si Snape sedal na lavičku vedle něj. „Ačkoliv zjistíte, že je mnohem jednodušší si prostě popovídat s jeho portrétem v Bradavicích.“

Snape na sobě měl běžné mudlovské oblečení, v jakém jezdili lidé do práce, ačkoliv celý dojem narušovaly jeho dlouhé vlasy.

„Od bitvy jsem v Bradavicích nebyl,“ poznamenal Harry.

„Toho jsem si vědom,“ odpověděl Snape. Natáhl se, aby uchopil do ruky konec Harryho šály a přitáhl si ho za ni blíž k sobě. Harry soustředěně pozoroval, jak Snapeovy prsty přejíždějí po šále a vyhledávají a obkreslují jména téměř neviditelně napsaná na každém barevném díle.

„Jak to, že dokážete jít sem, a nikam jinam ne?“ zeptal se Snape, když se jeho prsty zastavily nad jedním jménem. Fred Weasley.

„Protože tady je nikde a všude,“ odpověděl záhadně Harry, který se přisunul blíž ke Snapeovi a opřel se zlehka o jeho rameno. „A všechno se to děje jen v mé hlavě.“

Široký a plochý nehet zavalitého palce škrábl do jména na červeném dílu šály, podobně jako to dělávala v noci kočka na Harryho polštáři. Petunie Dursleyová.

Přijel vlak v 6:38 z King’s Lynn a Harry ztichl, pozoroval, jak lidé, kteří jím přicestovali, opouštějí vlak. Snape si odlomil kousek z jablečno-oříškového chleba, pomalu ho žvýkal v zamyšlení nad lehkým příkrovem mlhy, která se převalovala pod nohama cestujících odcházejících z nástupiště.

„Přestaň s tou mlhou, Harry.“

Harry trochu ztuhl, ale nespustil oči z davu. Dnes nikoho nepoznal.

„U dětí se náhodná magie projevuje v závislosti na silných emocích,“ řekl Snape, na boku ho hřálo Harryho teplo. Díval se nad sebe, kde pozoroval holuby a občas sovu, snášející se na trámy nádraží, zatímco opadávala mlha.

„V dospělosti je příčina stejná. Jen síla magie je mnohem větší.“

Hlas ze záznamu popoháněl cestující z vlaku s vysvětlením, že vlak je v současné chvíli mimo provoz, a proto musí opustit vagóny. Harry rychle vstal, nebyl si jistý, proč se mu náhle do očí hnaly slzy.

„Pottere,“ řekl Snape, vstal a následoval Harryho. Snape ho chytil dřív, než stihl dosáhnout bariéry k nástupišti 9 a ¼, popadl Harryho za paži a vtáhl ho do hrubého objetí. Jablečno-oříškový chléb vypadl Harrymu z ruky na zem a z hrdla mu unikl malý vzlyk.

„Nemůžu na ně přestat myslet,“ řekl Harry a posunul se ve Snapeově téměř bolestivě pevném sevření. „Jak dokážete jít dál, jako by se nic nestalo?“

Snape nechal Harryho jít, dostrkal ho k přízračné zábraně a nevraživě se zabodával pohledem do mudlů, kteří na ně zírali. Harry se o Snapea zlehka opíral, ale jeho oči byly o něco jasnější a vypadal mnohem unaveněji, než když propukl v pláč.

„Je to samotná podstata prostoru a času, pane Pottere. Člověk musí jít dál,“ odpověděl suše Snape, hodil pohledem k bariéře a protáhl Harryho s sebou na nástupiště 9 a ¼. Přemisťovací plošina se tísnila v malém výklenku, do nějž zapadli namačkaní těsně jeden na druhého.

„Představte si, že byste celý svůj život prožil zaměřený na tu nejhorší věc, kterou jste kdy udělal,“ přikázal Harrymu tichý hluboký Snapeův hlas přímo u ucha. „A jak byste se cítil, kdybyste jednou konečně svůj dluh splatil.“

* * * * *

K obědu měli jen polévku a opečené sendviče s minimem konverzace. Snape si po stole rozprostřel své papíry a připravoval si soupisy pro nový školní rok a Harry před sebou měl rozevřené noviny a předstíral, že si hledá zaměstnání. Všechna okna byla otevřená a čerstvý vánek vdechoval domu na Grimmauldově náměstí nový život.

O jejich ranním výletu na nádraží King’s Cross už se ani jeden nezmínil. Harry se přemístil na Grimmauldovo náměstí se Snapeovou rukou pevně ovinutou kolem ramen a uklidňující vůně bylinkových lektvarů ze Snapeova krátkého kabátu mu stále setrvávala v mysli.

„Kdy se vracíte do Bradavic?“ zeptal se Harry, kroužící lžící v talíři s polévkou.

„Dvacátého devátého srpna,“ odpověděl Snape, aniž vzhlédl od svého papírování.

„Co přesně jste myslel tím asistentem na částečný úvazek?“ zeptal se Harry, který letmo nahlížel do rozpisu schůzek, který Snape tvořil. Jednou z věcí, kterou Harry nikdy nezpochybňoval, bylo, že Snape se jako profesor připravoval velice metodicky.

„Osoba, která na tu pozici bude přijatá, to včas zjistí,“ odpověděl Snape, který právě sáhl po novém pergamenu, aby si připravil svou uvítací řeč pro zahajovací slavnost.

Harry sledoval Snapeovo škrábání po pergamenu, jeho krátké prsty při psaní brk téměř hladily. Ke Snapeovu palci občas vystříkla malá krůpěj inkoustu, ale písmo měl mimořádně úhledné a drobné.  Kočičí tlapky, jak si Harry pamatoval, byly pozoruhodně mrštné, když se rozhodly uchvátit něco z kuchyňské linky nebo z Harryho stolu. Snapeovy prsty byly silné a při těch několika málo příležitostech, kdy se Harryho dotkly, ho příjemně hřály. Jeho ruce byly také silné, jak si Harry vybavoval z jejich částečného objetí, kterého se Harrymu dostalo na nádraží King’s Cross.

„Fascinují vás mé ruce, pane Pottere?“ vytrhl Snape svou otázkou Harryho ze zamyšlení. Harry si uvědomil, že Snape přestal psát už před několika minutami, a on si toho nevšiml.

„Ano,“ vyhrkl Harry, tváře se mu rozhořely, vstal a uprchl ke dřezu umýt nádobí.

* * * * *

Po večeři stál Harry opět přede dveřmi a pozoroval přes ulici několik štěbetajících dívek, které nepozorně přecházely silnici na cestě domů. Vzduch byl svěží a prohřátý, po dešti ani památky, a Harry se zhluboka nadechl, když vycházel schody zpět do domu. Zdálo se, že každému je úplně jedno, že vyšel ven, i auta po silnici normálně projížděla jako obvykle. Noha se mu zachytila o odštípnutý kámen a on pocítil nával úzkosti, vyvolaný vzpomínkou na paniku, kterou na odpočívadle zažili minulé léto, když jim byl Yaxley v patách. Dveře za ním zapadly a dech se mu pomalu uklidňoval, když zvolna stoupal po schodech za pohodlím své ložnice.

Většinu večera strávil ve Snapeově společnosti, tiše se probíral starými fotografiemi, novinovými články, dopisy a drobnostmi denní potřeby z doby, kdy na Grimmauldově náměstí ještě sídlil hlavní štáb Řádu. Věcmi, kterých se nedotkl od chvíle, kdy se po bitvě o Bradavice vrátil. Snape pokračoval v přípravách na návrat do Bradavic a jen občas okomentoval hodnotu nebo historii té které věci, již Harry zvedl.

Když Harry vyšel nahoru a otevřel dveře, spatřil na své posteli siluetu. Snape tam nehnutě seděl, jako by trochu napjatě na něco nebo na někoho čekal, přes sebe měl volně přehozený modrý župan.

„To je… Jsem ve špatném pokoji?“ zeptal se Harry s jednou rukou na klice, když si Snapea prohlížel. Jedna věc byla strávit se Snapem léto a během několika posledních dní uvažoval o šancích na bližší přátelství, ale ve čtení náznaků jen z chování nebyl Harry nikdy moc dobrý a upřednostňoval otevřeně si vše vyjasnit.

„Ne,“ odpověděl Snape jednoduše. Vzhlížel k Harrymu s celkem nicneříkajícím výrazem, ačkoliv Harry zaznamenal, jak mu očima přejel po těle od hlavy až k patám.

„Dobře,“ odpověděl Harry váhavě a zavřel za sebou dveře. Když skopával pantofle pod prádelník a věšel župan na háček po straně skříně, Snape doprovázel pohledem každý jeho pohyb. Rutina byla přesně tatáž, jako každý jiný večer, jen to tentokrát nebyl kocour, kdo ho sledoval. Když přistoupil k posteli, Snape mu neuhnul.

„Spával jsem na tvém polštáři,“ vyslovil Snape, sáhl po Harryho ruce a přitáhl si ho blíž. Zněl odhodlaně a potěšeně, vůbec ne váhavě – právě tak si Harry představoval Prince dvojí krve.

„To spával,“ potvrdil Harry, na pažích mu závodním tempem naskakovala husí kůže a jeho nervozita vzrůstala. O intimnostech už četl a rozvíjel i nějaké fantazie, ale pokaždé se mu něco postavilo do cesty. Vždycky byla na prvním místě válka. Teď Harry dovolil, aby ho Snape dlaní hladil přes látku po břiše, a mírně se usmál, když si vzpomněl, jak se při obědě nad Snapeovýma rukama zamyslel.

„A uspávalo mě tvé hlazení,“ pokračoval Snape, pozorující svou ruku, kterak vklouzla pod Harryho košili a zapletla se do ohraničené stezky chloupků kolem jeho pupku.

Harry se pod teplem Snapeových prstů prudce nadechl a sledoval, jak ho zkoumá.

„Potřeboval jsi hýčkat.“

„Hmm,“ odpověděl Snape, vyhrnul Harrymu košili a pomohl mu ji sundat.

„Také jsi byl zvyklý celou dobu mi valchovat klín,“ poznamenal Harry a svlékal Snapeovi župan.

„To můžu pořád,“ reagoval Snape. Stáhl Harryho k sobě na postel a zkusmo lehce zkousl jeho spodní ret.

Nebylo to jemné; oba měli na tvářích strniště a vlasy rozcuchané od toho, jak se líbali. Snape byl samá ruka samá noha a proplétal je s Harryho kostnatými koleny. Harry se pod zkoumavými doteky prstů, rtů a jazyka chvěl a připadal si velice nezkušený, když cítil, jak mu přejíždějí po nejrůznějších citlivých bodech na těle. Překulili se, Snapeova překvapivě silná stehna objala Harryho boky, a když ho znovu políbil, zapletl se rukama do Harryho vlasů s ještě větší naléhavostí.

„Chceš… já…“ mumlal Harry, zaujatý drobounkými pihami, které objevil na Snapeově rameni. „Nevěděl jsem, že bys tohle chtěl taky.“

Snapeovy prsty sjížděly Harrymu po hrudníku a letmo zavadily o jeho bradavky.

„Myslel sis, že by mě snad nezaujal dobře vypadající muž, který se o mě během mé nezpůsobilosti trpělivě staral?“

„Náhodou jsi jako kočka způsobil poměrně dost škod, abys věděl,“ řekl Harry opírající se o něj a s úsměvem mu políbil klíční kost.

„Ach ano. Ujistím se, abych ti poslal účet za všechny ty škody, které jste mi ty a tví kamarádíčkové způsobili během školní docházky,“ odvětil Snape a umocnil svou poznámku lehkým pohybem pánve, jímž se otřel o Harryho velmi zaujatý rozkrok.

„Mmmm, to udělej,“ zamumlal Harry, pak se natáhl pro hůlku, aby se zbavil zbytku jejich oblečení. „Myslím, že se nemůžu dočkat.“

„Tvůj nedostatek trpělivosti mě šokuje,“ odvětil suše Snape a začal palcem přejíždět po spodní straně Harryho penisu. „Copak chceš dělat?“

„Nevím,“ připustil se zarděním Harry. „Chci… Chci se tě dotýkat.“

Ruce se mu rozběhly nahoru a dolů po Snapeových mírně zarostlých stehnech, prohnětly svaly, které mu objímaly boky. Snapeův tvrdý, temně rudý penis sebou na Harryho břiše zacukal a stočil se mírně vlevo.

„To předpokládám,“ zašeptal Snape, sklonil se a tvrdě Harryho políbil do ohbí krku. Penisem se pomalu třel o ten Harryho, jak je měli mezi sebou stisknuté.

„Aha, jakou máš představu?“ vydechl Harry užívající si vzrušení. Bylo to tolik jiné než to, co zvládaly jeho ruce ve sprše.

Místo odpovědi Snape odkudsi přivolal lubrikant a nalil jim ho trochu do dlaní. Harryho penis touhou přímo bolel, když mu po něm Snape začal lubrikant roztírat; oba se prsty navzájem hladili a škádlili.

„Poprvé?“ zeptal se Snape.

„Možná,“ připustil Harry a sklouzl volnou rukou po Snapeově hřejivé hrudi a malé vyvýšenině jeho břicha. Sjel rukou níž, aby vzal do dlaně neuvěřitelně jemnou kůži jeho varlat, a usmál se, když se pohnula.

Snape při tom pocitu zavřel oči a pomaloučku vyšel Harryho dlani pánví vstříc. Po chvíli přesunul jejich spojené ruce kolem svého štíhlého zjizveného boku směrem k chloupky řídce porostlé rýze mezi půlkami. Harry byl ohromený, jak jemnou má Snape pokožku, a s rozšířenýma očima sledoval Snapeův rozkošnicky uvolněný výraz, když začali společně dráždit vstup do jeho těla.

„Copak ti mám dělat učitele úplně ve všem?“ zeptal se Snape, oči pořád zavřené, ale jeho hlas postrádal jakoukoliv stopu zášti. Harry se teď, když prstem hladil Snapea uvnitř, soustředil mnohem víc, než kdy v kterékoliv Snapeově hodině.

Snape si zlehka spokojeně povzdechl, když do sebe vsunul další, tentokrát vlastní prst, vlasy mu sklouzly dozadu a bradu zvedl vzhůru. Harry si pomyslel, že to je zatraceně vábivé, a dychtivě tu oblast začal třít.

„Předpokládám,“ vydechl Snape a odměnil onu mimořádnou invazi uvolněným úšklebkem, „že se do toho nadšeně vrhneš, jak to míváš ve zvyku.“

Harry, jemuž penis už na břiše prosakoval a mozek mu nabízel řadu nápomocných představ, jak věci ulehčit, celkem doufal v to samé. A pak se Snape přesunul, poklekl na kolena a Harrymu náhle ukradl dech pocit těsného horka. Čas zamrzl, zůstal mezi nimi viset, jak oba potřebovali chvilku, aby se přizpůsobili. Nakonec se Harry opřel o postel a roztáhl nohy, aby získal oporu.

„Pokud možno se nehýbej,“ řekl Snape slabě, jak se pomalu přizpůsoboval. Nezdálo se, že mu vadilo, jak je Harry roztěkaný ze snahy, aby se okamžitě neudělal. „Už je to nějaká doba.“

Harry sledoval, jak jeho penis mizí a Snapeova erekce tím, jak do něj proniká, tvrdne ještě víc.

„V pořádku?“ ujišťoval se Harry, tělo napnuté jak struna, jak se snažil nerozsypat. Byl naprosto ohromený, že část z něj byla právě teď uvnitř Snapea.

„Naprosto,“ odvětil Snape s malátným úsměvem na tváři. Teď už úplně usazený klečel nad Harrym a pomalu pohupoval pánví. „ Vím náhodou naprosto přesně, co chci a co mohu očekávat.“

„Ur… Určitě mi to řekni,“ vydechl Harry.

Snape se lehce nadzvedl v kolenou, rukama se opřel o Harryho boky.

„Drž mě,“ vybídl ho Snape a lehce se předklonil, aby políbil Harryho na bradu. Nadzvedl se právě o tolik, aby v něm zůstala jen hlavička Harryho penisu.

„Pokud to uděláš správně, Pottere,“ procedil mezi zuby a jeho hlas vibroval Harrymu až ve slabinách, „možná mě uslyšíš žadonit.“

Harrymu se nad tou výzvou skoro zastavil dech, když si to představil: jeho přísný a upjatý profesor Lektvarů sténá a úpěnlivě škemrá pod jeho doteky. Pevně sevřel prsty kolem Snapeových boků, jen tolik, aby ho udržel bez hnutí, a prudce vzepjal boky vzhůru. Odměnou mu bylo krátké zalapání po dechu, které kdyby vydal kdokoliv jiný, nejspíš by se dalo nazvat zasténáním. Ve snaze ten zvuk vyvolat znovu a kvůli intenzivnímu pocitu na svém penisu, se Harry zapřel chodidly o postel, aby využil páky.

„Drž se,“ zašeptal Harry, kousl zlehka Snapea do krku a znovu tvrdě přirazil.

Odměnil ho další povzdech plný rozkoše, a jak se dál pohybovali proti sobě, Snapeovy tmavé vlasy ho lechtaly na tvářích. Harry svíral Snapeovo tělo, aby ho udržel na místě, a místností se neslo tvrdé pleskání a sykot, jak s těžko předvídatelnou pravidelností zasahoval jeho prostatu. Z toho cvičení ho rozbolely břišní svaly, ale blažený výraz, který se Snapeovi při každém vpádu Harryho penisu rozlil po tváři, mu za to stál. V místech, kde Snapeovi pevně svíral boky, aby ho udržel několik palců nad sebou, zanechají jeho prsty pravděpodobně modřiny. Jediným varováním, kterého se Harrymu dostalo před nadcházejícím Snapeovým orgasmem, byl jemný polibek na spánek, který ho rozdráždil natolik, že ho stáhl s sebou.  Zpocený a ukojený se Snape zhroutil na postel vedle Harryho, vlasy přilepené k obličeji, rukou rozmazával sperma rozstříknuté po Harryho hrudi.

„Byl jsi velice kontaktní kočka, abys věděl,“ prohlásil po nějaké chvíli Harry, který zíral do stropu a dech se mu konečně pomalu vracel k normálu.

„A to tě překvapuje?“ zeptal se Snape a opatrně se zvedl, aby nezašpinil Harryho pokrývky.

„Ani ne,“ odvětil Harry, usmívající se v pološeru pokoje. Nevadilo by mu použít čistící kouzlo, aby očistil sebe i povlečení, a taky to rychle udělal, když Snape odešel do koupelny. Snape se vkradl zpět do pokoje, nahý jako v den, kdy se narodil, ale se stejnou sebedůvěrou, jakou obvykle předváděl kocour. Vklouzl do postele vedle Harryho a uspokojivě se stočil kolem Harryho těla.

„Váš polštář býval mnohem větší, pane Pottere,“ zamumlal Snape, zjevně dost unavený.

„Tvůj zadek býval menší,“ odvětil se zívnutím Harry.

* * * * *

Harry se probudil se zmrzlými prsty u nohou, odmítalo mu to myslet, když se nohama zavrtěl a pokoušel se najít přikrývku. Přes bok měl přehozenou těžkou ruku a do krku mu narážel teplý rovnoměrný dech spolu s vějířem vlasů, které ho lechtaly na rameni.

„Mmmh,“ zamumlal Harry a pozvedl hlavu. Cítil na sobě teplo cizí kůže, měkký penis opírající se mu o zadní stranu stehna, jak byl pevně zabalený v něčí náruči. Snapeově náruči. Ve světle, které proudilo oknem, se Harry rozhlédl po pokoji a po oblečení rozházeném na podlaze. Budík na něj zamrkal: 6:42.

„Nešel jsem na King’s Cross,“ hlesl oněměle Harry, když začal zápasit s přikrývkami a Snapeovými těžkými pažemi, aby si sedl.

Snape se za Harrym převalil na záda, jeho bledá hruď kontrastovala s námořnickou modří pokrývek, které přes sebe měl hozené. Na levém rameni se mu vybarvovala drobná podlitina, kterou mu minulou noc způsobilo Harryho nadšení.

„Máš nějaký důvod, abys tam šel?“ zeptal se Snape. Většinu tváře mu zakrývaly vlasy a nezněl ani napůl probuzeně.

„Ano,“ odpověděl okamžitě Harry a část vlasů odhrnul. Jak očekával, oči muže byly zavřené. „Dobře, měl jsem.“

Snape natáhl k Harrymu ruku, nepromluvil, dokud si Harry znovu nelehl a neuvelebil se přitištěný k jeho hrudi.

„Jediná věc, kterou jsi jim dlužil, bylo to nejlepší, na co ses zmohl, když to bylo potřeba“ řekl Snape hlubokým, drsným hlasem. Snapeův bok hřál Harryho na hrudi a hlava se mu zvedala s každým Snapeovým nádechem.

Oči už nechal otevřené, když se ve vzpomínkách vrátil zpět k bitvě. Nevěřil, že někdy přestane slyšet výkřiky, nebo vzpomínat na výrazy ve tvářích Weasleyových, když pochopili, že ztratili dva z nich. Přemýšlel o létě s kocourem, o tichých dnech strávených v domě na Grimmauldově náměstí jenom sám se sebou. A o minulé noci, pocitech eufórie, které mu zaplavovaly každou žilku v těle, když se se Snapem – ne, se Severusem – milovali.

Harrymu se stáhl žaludek a najednou zpanikařil. To je to, co dělali, leželi v Harryho posteli a milovali se, smáli se a líbali a kousali a cítili se dobře. To Harry udělal, užil si noc, kterou lidé jako Fred nebo Ginny nebo Hagrid už nikdy neuvidí.

Rozrušený, s náhlou potřebou někam odejít, se Harry pokusil znovu posadit. Tentokrát ho Snape nepustil, utáhl své ruce těsně kolem Harryho, jak spolu zápasili.

„Severusi, já potřebuju-“

„Potřebuješ přemýšlet, Pottere,“ přerušil ho Snape a jeho autoritativní hlas si okamžitě získal Harryho pozornost. Uklidnil se, opřený o loket, nohy propletené se Snapeovými. Mezi prameny vlasů ho ostře pozorovaly dvě tmavé oči. „Přemýšlej, jak přesně tu větu dokončíš.“

* * * * *

Nově modře vymalovaná chodba domu na Grimmauldově náměstí projasnila vstupní halu natolik, až měl Harry pocit, že je ve špatném domě, pokaždé když chtěl jít nahoru. To ráno stálo u paty schodiště několik velikých truhel, označených úhlednými literami „S.T.S“. Stálo ho to více než hodinu a půl přemlouvání a nakonec úplatek v podobě masáže celého těla, než mu Severus prozradil, že jeho prostřední jméno je Thomas. Přes vrchní truhlu a hromadu knih svázaných koženým řemínkem byl přehozený černý cestovní plášť.

„Už ti chybí jenom sova,“ řekl s lehkým úsměvem Harry, když se podíval přes zavazadla. „Ale jinak jsi na cestu Bradavickým expresem vybaven.“

Severus si se zamračením uložil hůlku do náprsní kapsy.

„Naštěstí mám tvého mrzutého domácího skřítka, který se o zavazadla postará.“

„On to myslí dobře,“ bránil ho Harry, když si zavazoval tkaničky u bot. „Většinou.“

„Cesta do pekel je vydlážděná dobrými úmysly,“ ocitoval Severus. Bylo poledne, ale venku pršelo, a on sfoukl svíčky, které byly na stolku u vstupních dveří.

„Jo,“ odvětil Harry, který k němu pochmurně vzhlédl. „To určitě je.“

„Jak to, že máš jen jeden malý studentský kufr?“ zeptal se Severus, aby změnil téma, nepříliš vážnou otázkou. Otevřel dveře a zamručel nelibostí, když vyšel ven do deště.

„Nikdy jsem toho moc nepotřeboval,“ odpověděl trochu vyhýbavě Harry, když si oblékal vlastní cestovní plášť. Nikdy neměl domov, kde by si mohl nějaké věci nechávat.

„Naprosto neomluvitelné. Očekávám, že první, co zítra uděláš, bude návštěva Prasinek,“ nařídil Severus s nataženou rukou, aby se jí Harry chytil. „Žádný můj asistent nebude nosit špinavé a špatně padnoucí puberťácké oblečení.“

„Jo, dobře. Rozhodně to udělám,“ odsouhlasil Harry se šťastným nádechem, když vyšel do příšerného počasí, ruku v Severusově dlani. Chytili Záchranný autobus do Bradavic a Harry umíral touhou vidět, jestli Severus dokáže vyděsit sťatou hlavu nebo Ernieho Bouráka natolik, aby jeli podle předpisů.

-Konec-

cat-sleeping_2

Část 1

Reklamy

Posted on 24.12.2015, in Umíněný starý kocour and tagged , , , , , . Bookmark the permalink. komentářů 34.

  1. naprosto úžasný vánoční ddárek

  2. Krásné ukončení povídky 😀

    • Ano, také se mi závěr líbil. Ono přesvědčit Ernieho Bouráka, aby pro jednou jel podle předpisů, může být docela výzva i pro Severuse. 😉

  3. Super napsaná povídka, druhý díl neměl chybu. Žádné pořád dokola napsané fráze, žádné opakování děje, dokonce změna, že Severus byl „dole.“ Vážná povídka a přesto jsem se některým frázím chechtala. Díky.

    • Povídka měla pro mě překvapivý psychologický podtext, který jsem u ní původně vůbec nečekala. O to více mě pak překvapil a dostal. Samozřejmě i jejich sblížení má svou jiskru. 🙂

  4. Nádherná povídka, moc děkuji, že jsem si ji mohla přečíst 🙂
    Marta

  5. První díl byl skvělý,ale druhý neměl chybu. Možná právě proto,že tady byl Severus přece jen trochu jiný. Moc se mi tato povídka líbila,opravdu moc!!!!!

    • Ano, Severus tu byl trochu jiný. Strávit pár měsíců v kočičí kůži, s kočičím pohledem na svět, by jistě byla velice zajímavá zkušenost, která na člověku zanechá své ne nutně špatné stopy. 🙂

  6. Super povídka. Líbilo se mi, jak v ní byl pojatý Severus. Pragmatický, ale ne protivně dominantní, uměl dávat i přijímat – pěkné.

    • Severus zde byl zkrátka nejen dospělý, ale už i duševně vyspělý. Dokázal od života přijmout, co mu naložil a poprat se s tím se ctí. A Harryho vzal sebou. 🙂

  7. Naprosto famózní, pěkně jsem se bavila i rozněžnila:-) Severusův trochu jiný charakter, mě nejdřív mátl, ale hodilo se to tam.
    Díky za milý dárek:-)

    • Věřím, že Severus chvílemi mátl sám sebe. Jeho kočičí nitro se jen tak lehce nevzdá své vlády, když už si mělo šanci po dva měsíce či déle budovat jisté pozice. 😉
      Jsem ráda, že se povídka líbila.

  8. Tak tohler povídka je fakt skvělá 🙂 Moc se mi líbí jak Severus opatrně dokázl Harryho vyléčit… Jak ho zbavil deprese a donutil ho znovu žít a ne se zastavovat v minulosti. Někdy si říkám že ze Severuse by musel být hrozně dobrý psycholog 🙂 Děkuji a těším se na nějaký další kousek další povídky 🙂

    • Ze Severuse v této povídce by jistě dobrý psycholog byl. No, možná jen pro Harryho. Protože právě Harryho měl jako kocour poznat tak důvěrně, jak by se mu to v lidské podobě bývalo nikdy nemělo šanci povést. Ani jednoho by nenapadlo se tím druhým zabývat, každý ponořen do hory vlastních vnitřních démonů. Mám ráda dobré konce. 🙂

  9. Krásná povídka, jako teplá, měkká deka, která člověka zahřeje na těle i duši. Díky za ni.

  10. Abigail Cantodea

    Krásná povídka 🙂 Udělala jsi mi strašnou radost! Děkuji mnohokrát 🙂 Těším se až tu na nás bude čekat další překvápko 😀

  11. Děkuju za skvělý překlad. Doufám, že v brzké době zas na něco takového narazíš a představíš nám to. Severus je jako kočka opravdu neodolatelný a i když tu jako člověk vystupuje trochu netypicky, pořád je dost uvěřitelný a dodává tomu tu pravou šťávu. Bylo to vážně moc pěkné a nakonec i hezky pozitivní 🙂 Tak ještě jednou díky a přeju hezký a tvůrčí nový rok.

    • Tak já věřím, že kdybychom měli možnost do příběhu nahlédnout ještě s trochu větším odstupem od jeho návratu do lidské podoby, byl by už daleko více ve své kůži i co se týče sžíravého sarkazmu, než je tady. 😉
      Jsem moc ráda, že tě povídka zaujala a oslovila. Časem tu zas určitě něco přibude. 🙂

  12. Príjemný pokus vyliečil Spasiteľa z depresie úspech mal,
    bývalý špeh a súčasný riaditeľ sa s tým veru veľmi nehral.
    Skvele zvládnutý prechod od mačacích konzerv a spoločného vankúša na spanie,
    k spojeným rukám, dychu i telu, dokonca právu na už len jednoduché smútenie.
    Cítim potenciál na pokračovanie – veď možnosti donútiť Ernieho ísť podľa pravidiel
    prinášajú do budúcna zaujímavé námety pre mnoho možných ďalších diel.

    Veľa tvorivých síl pri ďalších príbehoch želám tiež, nech je zdravia a šťastia plný celý rok.
    Nový rok nech je plný dotykov múz, úsmevov víl, záhad vzťahov a skvelých poviedok.

  13. Mononoke

    14. 1. 2016 Alan Sidney Patrick Rickman, predstaviteľ kultovej postavy Severusa Snapea prehral svoj boj s rakovinou.
    Sychravý deň, smútočné blues,
    dva kone tiahnu pohrebný voz,
    varhanov tóny, priestor a čas,
    herec dobrý opúšťa nás.

    Pre vyrovnanú myseľ je smrť len ďalším dobrodružstvom. – Albus Dumbledore

  14. Po dlhsej dobe som si to precitala znova a je to stale dojimavo krasne.

    • Milá Ester, a já jsem ráda, že po delší době se mi ozval někdo, kdo povídku četl a líbila se mu natolik, že byl ochotný mi to i prozradit. Děkuji Ti. 🙂

  15. Blueberry

    je to naprosto dokonalé *-*

  16. Mňau, to byla pěkná kočičina. Dík.

  17. S novou silou, kterou mi dalo nové vydání EK jsem se pustila do čtení snad všeho. A vůbec nelituji! Tohle bylo prostě perfektní a je taková škoda, že už je konec! Tak moc bych si chtěla přečíst něco tak poutavého! Já tu ležím… televize řve… a ani nevím, co v ní hraje a já se tu usmívám jak sluníčko!
    Tam Harryho mlha byla prostě úžasná! A Severus… k pomilování! Doslova…
    Úžasná povídka a děkuji ti za ni!
    Tvá Salazaret

    • Popis Harryho rozpoložení se mi v téhle povídce moc líbil. Všechna ta mlha a kafe s čokoládou a chlebík pro kocoura. A také ta šála. Ta mě dostala asi nejvíc. Jsem ráda, že i na tebe atmosféra tohohle příběhu tak zapůsobila. 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: