Jmelí – 3. kapitola

Tak co, už se těšíte na trochu toho ošmatlávání? 😉

S KalamityJane jsme se tentokrát opravdu zapotily a tímto jí děkuji za trpělivost. Angličtina občas hledá s češtinou řeč jen velice obtížně. A jak se to povedlo? Nu, posuďte sami. 🙂

A jen tak mimochodem – přeji vám krásně strašidelný Halloween. 3:)

Jmelí – shrnutí

12

 

Kapitola: 3

„Přestaň se chovat tak poplašeně,“ okřikl Harryho Severus, když se kolem něj následujícího rána protahoval do koupelny.

Harry, již zcela oblečený, střelil po druhém muži nepřátelským pohledem a opřel se o sloupek postele.

„Myslím to vážně. Chováš se, jako kdybych se tě každou chvílí chystal napadnout.“

Harryho pohled se změnil na nedůvěřivý: „A ne snad?“

„Ne, nechystám.“

„Včera večer jsi říkal…“

„Potřebujeme, aby to před tetou vypadalo, že máme nějaký fyzický vztah. Začíná být podezíravá,“ vysvětloval Severus netrpělivě, přičemž otáčel kohoutky, aby se na Harryho nemusel podívat.

„Pak je ale jedno, kdo bude koho osahávat,“ zavolal Harry dost hlasitě na to, aby přehlušil tekoucí vodu.

Severus se znovu vynořil z koupelnových dveří a přimhouřil oči: „A tohle má znamenat co?“

„To znamená, že se budu cítit mnohem líp jako ten, kdo osahává, než kdo je osahávaný. A protože já prokazuju laskavost tobě, tím že tu zůstávám…“

„Také ti na oplátku prokazuji laskavost.“

„Naše dohoda,“ trval si Harry na svém, „nezahrnovala moje osahávání.“

„Naše dohoda zahrnovala, že budeš hrát mého snoubence. A předstírat, že jsi můj snoubenec, znamená tvářit se, že se ti líbí, když se tě dotýkám.“

„Proč?“

„Proč? Protože to je to, co běžně snoubenci dělají.“

„Co ty víš o tom, jaké to je být zasnoubený? Nikdy předtím jsi zasnoubený nebyl.“

„Člověk nemusí zažít Avada Kedavru, aby věděl, jak může být nepříjemná.“

„Přirovnáváš zasnoubení se mnou ke smrtící kletbě?!“

„Na každém šprochu… Uvolni se, vždycky můžeš prostě zavřít oči a představovat si, že je to slečna Weasleyová.“

Harryho hlavu zaplavily vize mladé ženy, na niž celkem nešťastně nedokázal myslet jinak, než v souvislosti s celou Weasleyovic rodinou. A obrázek usměvavého kulatého obličeje Molly Weasleyové se dost dobře nedal míchat s představou Severuse, který se s ním mazlí. „Fajn, to mi zrovna moc nepomáhá.“

„Uvolni se, nepůjde o víc než malé poplácání, nechystám se na tebe vrhnout!“ Harry povytáhl jedno obočí a pohnul se směrem ke dveřím, které vedly do chodby. Severus náhle vyjekl a vyklonil se z koupelny s vražedným pohledem upřeným na mladého muže: „Ty jsi právě pohladil můj…?“ Neschopný doříct myšlenku nahlas, gestikuloval k zadním partiím svých kalhot.

Harry mělce zalapal po dechu, s nevinným výrazem komicky vykulil oči: „Já? Tady odsud? Skandální.“

Severus se výhružně zamračil a ze staženého hrdla mu uniklo zavrčení.

„Och, uvolni se, nešlo o víc než malé poplácání,“ zastavil se Harry ve dveřích a otočil se, aby si vychutnal zuřivost sálající ze Severusova zamračeného výrazu. Tmavovlasý mladík se samolibě usmál. „A vůbec. Pokud bych tě vážně hladil po zadku, měl bys rozhodně jiný výraz. Když budeš hodný, možná ti ten rozdíl někdy ukážu.“

Samolibost Harrymu vydržela pouze do chvíle, než ucítil neviditelný dotek klouzající mu po těle a stisk neviditelné dlaně v partiích, které jednoznačně nebyly jeho zadek. Z tváří se mu vytratila barva. K čertu, kdy se naučí, že bývalého Smrtijeda nemá provokovat.

**********

O třicet minut později vysprchovaný a oblečený Severus sešel ze schodů, aby se podíval, do jakých potíží se jeho hosté dostali.

Teta seděla u kuchyňského stolu s čajem a talířkem se snídaní a Harry se skláněl nad linkou, chňapky na obou rukách.

„Dobré ráno, lásko,“ řekl Harry sladce, až příliš sladce, když k němu přiskočil a naklonil svou tvář v očekávání. Severus se na něj podíval, jako by mu narostla druhá hlava. Harry čekal, rty našpulené, v zelených očích se zračila výzva ponoukající Severuse, aby pokračoval v nebezpečné hře ‚kdo s koho‘, kterou si začal.

Severusovy oči zabloudily ke Kláře, která scénu se zájmem sledovala. Natáhl se k Harrymu a palcem mu natočil hlavu ke straně, aby ji dostal z Klářina výhledu, než se naklonil a políbil vzduch před Harryho ústy. „Dobré ráno, Harry. Teto Kláro.“

„Severusi,“ odpověděla mu Klára vyrovnaně a ukázala přes stůl. „Sedni si, tvůj chlapec připravil báječně vypadající snídani.“

Severus směrem k Harrymu vyklenul jedno obočí, k Harrymu, který tvrdil, že neumí vařit. „Připravil, že ano?“

Harry vytáhl z trouby plech čerstvých skořicových sušenek a vyskládal je na mřížku, aby vychladly. „Nicméně si nejsem jistý, že označení „chlapec“ je stále vhodné.“

„Pfff,“ odfrkla si Klára bez špetky kajícnosti. „V mém věku vypadají všichni jako mláďata, která se toho musí o životě hodně naučit a hodně zažít.“

„Kolik vám vlastně je?“ osmělil se zeptat Harry.

„Vedle někoho, komu ještě teče mléko po bradě, si někdy připadám minimálně jako sedmdesátiletá,“ odsekla Klára.

Severus zapřel prsty dlaní do stříšky, lokty opřené o stůl, zkoumavě se na Kláru zadíval: „Jaké neštěstí, z dobrých zdrojů vím, že ti je šedesát osm a ani o den víc.“

Buch! Klářina hůl znovu udeřila o podlahu. „Nebuď drzý, Severusi! Víš velmi dobře, že je mi pouze šedesát sedm.“

Harry se naklonil a položil před něj talíř s jídlem. Vážně vypadalo dobře. „Děkuji, Harry.“

„Rádo se stalo, Severusi,“ usmál se široce Harry a sklouzl rukou po Snapeových zádech, lehce je promnul. Severus se okamžitě napjal, opřel se a uvěznil Harryho ruku mezi opěradlem židle a svými zády. S dobře maskovanou bolestnou grimasou si Harry ruku uvolnil a vklouzl na svou vlastní židli. „Samozřejmě, protože já vařil, úklid je tvůj.“

„Vlastně jsem si říkal,“ otočil Severus hlavu ve směru, kterým seděla Klára, „že bys to možná chtěla udělat ty, teto Kláro, aby sis nějak zasloužila svůj pobyt zde.“

„Pfff. Ten si zasluhuju už jen tím, že vás udržuji v lati.“

Severus věnoval Kláře soustředěný pohled: „Kdo potom, drahá tetičko, bude držet v lati tebe?“ Harry, usazený na židli, ulomil kousek své žemle, vložil si ji do úst a přitom pozoroval Klářino a Severusovo hašteření. Byl to celkem dobrý pocit… jako ve skutečně rodině.

Severus zachytil dojetí v Harryho pohledu a stín úsměvu na jeho rtech. Uvažoval, na co ten kluk myslí. Přemýšlí o tom, že by byl raději s Weasleyovými? S ?

Během války Harry tento dům navštěvoval, seděl u tohoto stolu, stejně jako ostatní členové Řádu, ale nikdy to nebylo takové. Nikdy předtím, když se na něj Severus podíval přes stůl, neměl pocit, že sem patří, jako teď, když si slízával skořici z prstů, přidával znepokojivé množství smetany do svého čaje, usmíval se, smál se a dohadoval se s jeho tetou.

Několik posledních dnů nebyl Severus schopen myslet na nic jiného, než jak se srovnat s rozčilující přítomností Harryho pod svou střechou.

Nyní poprvé přemýšlel,

jaké to v jeho domě bude, až Harry (jednou) odejde. Prázdné.

Snídaně proběhla bez nehody. Za což byly všechny osoby u stolu vděčné. Jakmile dojedli, Harry vstal a posbíral talíře.

„Harry, drahoušku, myslela jsem, že sklízet má Severus.“

„Mně nevadí, když mu pomůžu, Kláro.“

„To není pomoc, pokud uděláš všechnu práci. Severusi, vstaň a pomoz mu.“

Severus se s povzdechem zvedl a pozoroval Harryho, který právě posbíral hrnky od čaje a vracel se s nimi ke dřezu. Volná košile mu plandala přes džíny, které těsně obepínaly křivky jeho zadku.

Tato chvíle byla pro podání potřebného důkazu Kláře stejně dobrá jako kterákoliv jiná. Co nejdříve si to dnes odbýt a také překazit Harrymu jakýkoliv plán, jímž by ten kluk chtěl otočit jejich role a začít ho ohmatávat.

A tak se náš hrdina rozhodl vzít záležitosti – a Harryho – do vlastních rukou.

Jakmile učinil rozhodnutí, přiblížil se Severus zezadu k Harrymu, omotal svou ruku kolem jeho štíhlého pasu, přitiskl ho proti lince a druhou rukou mu zlehka sklouzl přes křivku boků, ale jeho zadku se vyhnul. Severus slyšel, jak se Harrymu zadrhl dech v hrdle, a na chvíli přemýšlel, jestli to bylo překvapením nebo znechucením, že se jej dotýká jiný muž. A ne jen tak ledajaký muž, nýbrž starý, umaštěný Mistr lektvarů. Ale co na tom záleželo? Dělali to jen proto, aby přesvědčili jeho tetu, a ne pro své vlastní potěšení. Je to tak? Je to tak.

Nebo to přinejmenším tak bylo, dokud horkost z Harryho těla nezačala prostupovat jeho oblečením. Merlin ví, jak už je to dlouho, co držel jiného muže tak blízko u sebe.

Po pravdě, i Merlin by horko těžko vzpomínal, jak dlouho už to bylo.

Bohové, úplně zapomněl, jak příjemný byl pocit jednoduše k sobě přitisknout teplé, živé tělo. A Harry k němu perfektně pasoval, jeho menší, vypracované tělo přirozeně klouzalo proti Severusovým ramenům směrem dolů. Severusova hlava se spontánně svezla kupředu, tváří se otíral o rozcuchané, černé vlasy. Neuvěřitelně hebké. Jeho ústa byla tak blízko k Harryho čelisti, že pokud by mladší muž pootočil hlavu, pouze nepatrně…

Zrovna když na to Severus pomyslel, Harry to udělal, přitiskl své vlasy proti Snapeově tváři, jemné pramínky se zachytávaly o krátké strniště, otočil hlavu ke straně, takže dýchali stejný vzduch. Čas se zastavil v okamžiku před polibkem.

„Takhle to nádobí sotva doděláte.“

Harry odskočil a bolestivě se udeřil o okraj linky. Severus spěšně o krok ustoupil, pak ustoupil ještě o jeden, jen pro jistotu.

„Doufám, že jsem něco nepřerušila,“ ozvala se zdráhavě Klára.

„Jistěže ne!“ odpověděl spěšně Harry, zatímco vršil nádobí do dřezu.

„Je tu nějaký zvláštní důvod, proč ses rozhodla zůstat a sledovat nás při úklidu?“ zabručel Severus. „Mohu tě ujistit, že se nejedná o nic zajímavého.“

„Och, no já nevím. Mně to přišlo poměrně dost zajímavé. Ale když už se ptáš, neodešla jsem, protože si myslím, že bychom si měli naplánovat dnešní den.“

Oba muži to vnímali jako podnět, aby opustili kuchyň tak rychle, jak jen to bylo možné, a vykročili směrem ke dveřím.

„Ne tak rychle!“ máchla k nim Klára svou holí, zachytila jí Severuse za loket a pak mávla výhružně k Harrymu. „Sednout.“

Oba se posadili.

Nyní zbystřete pozornost.

Druhá polovina kapitoly působí trochu zmateně, protože: Klára a Harry začnou spolupracovat, aby přelstili Severuse.

Severus a Harry se spojí, aby vyzráli na tu zatracenou hůl. A v závěru pracuje Klára sama, aby je přechytračila oba.

„Harry, umíš bruslit?“

„Myslíte na ledě? Ano, madam.“

„A jde ti to?“

„Celkem jo. Moje kamarádka Ginny mě to před pár lety naučila, je schopná dělat otočky a tak. Já tak maximálně dokážu, abych moc nepadal na zadek. Po pravdě, moc nebruslím.“

„Skvělé. Ráda bych šla chvilku bruslit. A viděla jsem, že některé části řeky poblíž byly zamrzlé. Když jsem procházela městem, viděla jsem děti s rodiči, jak si na ní hrají.“

Severus vzhlédl, zamračil se a namítl: „Ty nebruslíš, teto.“

Klára si škrobeně založila ruce a upřesnila: „Ráda bych se chvilku dívala na bruslení.“

„Mám práci a velice pochybuji, že Harryho bruslařské umění se ukáže natolik obstojné, aby bylo zábavné ho dlouze sledovat.“

„Určitě nemáš zas tolik práce, když jsou za chvíli svátky, Severusi, aby sis nemohl dopřát přestávku od čtení a dopřát si trochu zábavy se svým snoubencem.“

„Ujišťuji tě, že mám. Navíc, nemáme brusle.“

„Mohl bych najít nějaké na půdě.“ Mohl bych na půdě nějaké přeměnit.

Severus se ve zlé předtuše zamračil nad Harryho veselým tónem. „My. Nevlastníme. Brusle.“

„Fajn, budeme se s Harrym muset zabavit jinak. Harry, drahoušku, už ti Severus někdy vyprávěl tu historku o své kamarádce Penelopě? Jeho imaginární přítelkyně… co to bylo, Severusi, lasička?“

„Byl to euroasijský jezevec pruhovaný. A mně byly čtyři,“ vystřelil Severus prudce svým kostnatým prstem směrem k Harrymu. „Harry, běž najít ty brusle.“

Klára se upejpavě usmála: „Pročpak, Severusi, myslela jsem, že na zábavu nemáš čas.“

„A já bych si rád poslechl příběhy ze Severusova dětství,“ řekl Harry nápomocně. „Můžeš se věnovat svým knihám, miláčku.“

„Přines ty brusle,“ přikázal Severus výhružně. „V tomto domě se žádné historky vyprávět nebudou.“

„Není to nic, za co by ses měl stydět, Severusi, děti si často vytvoří imaginárního přítele, pokud jsou osamělé.“

„Já nejsem… Nebyl jsem osamělý. Himl hergot, Harry, proč jsi ještě nešel hledat ty brusle?!“

Harry vnímal úzkost, která ve vlnách vycházela ze Severuse, a cítil se provinile, že k ní přispěl. Pokud někdo věděl, jaké to je jitřit rány z dětství, byl to Harry. Měl by být ohleduplnější. Pod vlivem svého vlastního rozrušení se natáhl a dotkl Severusovy ruky, jeho prsty se sevřely kolem teplé, suché kůže Severusovy dlaně: „Ty víš asi líp než já, kde jsou, Severusi.“

„Jistě. Donesu je.“ Snape uvolnil svou ruku ze sevření a zmizel z obývacího pokoje. Pak bylo slyšet, jak stoupá nahoru po schodech.

Když se Harry ohlédl, viděl, že Klára svírá rty v ustaraném výrazu. S povzdechnutím se střetla s Harryho pohledem. „Teď si o mně asi myslíš, že jsem nějaké monstrum, že jsem o tom začala.“

„Nemyslím si o vás nic špatného,“ řekl Harry tiše.

„To jen… Nikdy o tom nemluví, ani jako dítě. Ani jedinkrát nenaznačil, co se v tomto domě dělo. Nemůžu si pomoct, ale myslím, že ho to bude pořád pronásledovat, pokud se nepostaví tomu, co mu můj bratr a jeho žena udělali.“

„Muže jako je Sn… Severus nemůžete nutit. Nemůžete na něj tlačit, protože on prostě jen zatlačí zpátky dvojnásobnou silou.“

„Severus je strašně tvrdohlavý.“

Koutky Harryho rtů se zvedly v ironickém úsměvu: „Toho jsem si všiml.“

„A všiml sis skutečnosti, že s ním tento rys sdílím?

„Tvrdohlavost?“ Cosi mezi nimi v tu chvíli dosedlo na své místo, porozumění, společný cíl. „Och, věřte mi, Kláro, nemám v úmyslu křížit vaše plány. Ať už se jedná o cokoliv…“

„Prostě jen chci, aby byl šťastný,“ vzdychla si Klára a očima zabrousila ke stropu. „To snad nežádám příliš.“

Harry také došel k názoru, že nežádá příliš. Vůbec nežádá příliš.

Harry před nimi bruslil sem a tam, za ním vlála jeho zlatá a rudá nebelvírská šála, zatímco Severus stál vedle své tety, která byla zabalená v teplém oblečení na břehu řeky.

Harry procvičoval brzdění s použitím nožů namísto pouhého štěstí a byl úspěšný v devíti pokusech z deseti. Klára byla ve své snaze přesvědčit Severuse, aby připravili tradiční vánoční hostinu od nuly, mnohem méně úspěšná.

„Ale no tak, Severusi, bez krocana se vším všudy to nejsou žádné svátky.“ Pak hlasitěji zavolala: „Nemám pravdu, Harry?“

Harry se rozehnal jejich směrem a mával přitom rukama, aby zastavil dřív, než je srazí. „Pardon? Neslyšel jsem otázku…“

„Prostě řekni ano,“ poučila ho Klára, „to Severuse rozčílí nejvíc.“

„Tak potom samozřejmě ano,“ usmál se Harry ochotně, tváře zrůžovělé zimou.

„Ty,“ vypěnil Severus a podíval se na Harryho spatra, „vůbec nepomáháš.“

„Pfff,“ odfrkl Harry, lhostejný k Severusovu rozhořčení.

„Začínáš se projevovat jako moje teta,“ reagoval s kyselým obličejem Severus.

„Začíná, že?“ odpověděla Klára a s téměř škodolibou radostí se otočila, štípla Harryho rukou v rukavici do tváře. „Rychle tě nahrazuje coby mou pýchu a radost.“

Harry se podíval na Severuse s jednoznačně samolibým výrazem. „Zrádce,“ zamumlal si Severus pod vousy.

„To bylo na koho, Severusi,“ zeptala se Klára a vyměnila si s Harrym šibalský úsměv.

„Na oba. Z principu bych předpokládal, že oba budete na mojí straně, ne že se proti mně spojíte.“

„V žádném případě jsme se proti tobě nespojili,“ konejšila ho Klára. „No, proč si nejdeš zabruslit se svým snoubencem, Severusi?“

Severus by tak učinil, pokud by nebylo dvou skutečností, které vzápětí objevil. Zaprvé, voda sice byla zmrzlá, nicméně zmrzla ve chvíli, kdy hladinu čeřil vítr, takže její povrch byl hrubý a nerovný. Znemožňovalo mu to pořádně se rozjet.

Zadruhé, Harry byl víc než jen ucházející bruslař, což ho rozčilovalo ještě víc. Ve skutečnosti byl vcelku dobrý, pokud jste odhlédli od skutečnosti, že občas nedokázal zastavit. Lhář jeden.

Se zachmuřeným výrazem (a ne zrovna jemným postrčením ze strany své tety) se Severus přistihl, jak se potácí přes led směrem k Harrymu, který kolem něj se zdravou důvěrou ve své schopnosti obratně kroužil.

Severus si odfrkl, chtěl si založit ruce na prsou, ale protože tím pohybem ztratil rovnováhu, zase připažil, přičemž Harryho probodával pohledem: „Takže tys bruslil jen párkrát, hmm?“

„Jo…“

„Možná o trochu víc než párkrát?“

„Možná.“

„Proč ses snažil budit dojem, že ti to nejde?“

„No,“ zkřížil Harry posměšně ruce a přesně napodobil Severusův postoj, „možná jsem se snažil vymluvit, abychom sem nešli… ale, jsem rád, že jsem šel…“

„A co změnilo tvůj názor?“

„Potěšení vidět tě klopýtat nešťastně po ledu, jako bys měl kotníky z rosolu.“ Harry se snažil skrýt úsměv, který mu začínal formovat dolíčky v koutcích jeho rtů.

„Přestaň se tvářit tak samolibě,“ vyštěkl Severus.

„No tak, Severusi, nenech se tím deptat, docela by pomohlo, kdyby ses pokusil naší situaci vidět s humorem,“ odpověděl Harry, zatímco kroužil v další smyčce kolem Severuse, tentokrát pozadu, jeho smaragdové oči svítily rošťáctvím.

„Pokusit se vidět humor v…“ prskal Severus. „Uvidíme, jak humorné ti přijde, když budeš mít kotníky vážně z rosolu.“

Roky tréninku umožnily Harrymu vycítit nepatrnou kumulaci magie předtím, než Severus seslal jeho směrem drobnou kletbu.  Severus měl samozřejmě v úmyslu pouze shodit Harryho na zadek… nepočítal s tím, že Harryho reflexy budou dost rychlé na to, aby po něm chňapl a stáhl vyššího muže s sebou.

Takže když Harryho kotník záhadně vypověděl službu, tvrdě přistál na ledě a Severus stejně tvrdě přistál na něm.

„Ty hlupáku!“ sykl Severus, zatímco se snažil zvednout z Harryho vrtícího se těla. Naneštěstí pro něj, led měl jednu nepříjemnou vlastnost, která mu to stěžovala – klouzal.

„Nejprve mě shodíš a teď mi nadáváš?“ zasyčel Harry pohotově zpátky a odstrkával Severusovo tělo. „Slez ze mě!“

O co myslíš, že se snažím?!“ zavrčel Severus a zkoušel se na ledové ploše zapřít pomocí rukou a kolen, Harry kroutící se pod ním mu to značně stěžoval.

Jejich kabáty a šály se do sebe začaly zamotávat také, a když už si byl Severus jistý, že to nemůže být horší, šťouchl ho do boku tvrdý podlouhlý předmět.

„Je všechno v pořádku, chlapci?“ dloubla ho Klára znovu koncem své hole. „Proč nevstanete?“

„Snažíme se!“ vykřikli Harry a Severus současně.

Klára se velice opatrně ve svých kozačkách přišourala trochu blíž. „Neříkejte mi, že jste se zasekli?“

„My se nezasekli,“ zavrčel Severus. Popadl Harryho za boky, hrubě ho přišpendlil k ledu. „Přestaň se vrtět!“

Jakmile se Harry zklidnil, Severus vyprostil lem svého kabátu a opatrně se po kolenou přesouval, aby z mladíka slezl.

Jakmile byl Harry volný, vydrápal se na kolena a z nich na nohy.

Severus naneštěstí tento krok nezvládl. Harry a Klára z bezpečné vzdálenosti pozorovali, jak se Severus pokouší zapřít brusle o led a získat dostatečnou stabilitu, aby se postavil.

„Chceš podat ruku?“ zeptal se Harry sladce, když Severus přepadl na břicho.

„Pojď sem a pomoz mi.“

„Co kouzelné slůvko?“

„Pojď sem, nebo tě prokleju.“

Harry obezřetně natočil hlavu Klářiným směrem. Severus se okamžitě opravil: „Proklatě. Pojď sem, proklatě.“

„No, když tak pěkně prosíš…“ protáhl líně Harry a začal ladně klouzat blíž, aby mu pomohl. Přesněji řečeno, mělo to být ladné klouzání, to by ale nesměla Klářina hůl strčit do jeho brusle… takže to nebyl ani tak ladný skluz jako rozplácnutí se. Harry přistál na Severusovi a s bezmocným ‚umpf‘ ho z kleku srazil.

„Och, omlouvám se, Harry. Ale vážně, musíš se dívat, kam jdeš!“ Harry na ten omluvný tón ani na okamžik neskočil. Mlel sebou, Severuse mezi svýma rozkročenýma nohama, aby se dostal do důstojnější pozice.

Severus všechno to vrtění cítil a byl si celkem jistý, že se ho Harry snaží mučit … s pomocí jeho vlastní tety.

„Tady, Harry, prostě sem natáhni ruku, pak se nadlehči. Ne, ne, natáhni se přes něj. Přes něj!“ přikazovala jim Klára ze strany, přičemž do obou dloubala svou holí. Po celou dobu, kdy vrtění a šťouchání pokračovalo, mu mrznul zadek na ledové hladině řeky.

Kdyby nebyla tak zatracená zima, Severus by přísahal, že je v pekle.

„Nemůžu uvěřit, že to udělala!“ vykřikoval Severus o dvacet nekonečných minut později, když absolvovali krátkou cestu zpět do Tkalcovské ulice a Klára je odeslala nahoru do ložnice, aby se převlékli do suchého oblečení, zatímco ona připravovala horkou čokoládu.

„Nemůžeš uvěřit, že mně podrazila nohy?“ zeptal se Harry mírně, když si přetahoval přes hlavu červený svetr.

„Ano, ze všech dětinských, potenciálně nebezpečných, nesmyslných kaskadérských kousků, se rozhodla shodit…“

„Jo, ze všech dětinských, potenciálně nebezpečných, nesmyslných kaskadérských kousků si vybrala shodit…  Představ si, že vybrala přesně to samé, co ty.“

„Já jsem tě ne…“ ale jistě že shodil. Použil svou magii, aby připravil Harryho na ledě o rovnováhu, stejně jako Klára použila svou hůl. Ale z jakéhosi důvodu nebyl Severus strašlivě naštvaný na sebe, že to udělal… Ale někdo by za to měl zaplatit!

A tak nastal okamžik, kdy náš hrdina s Harryho pomocí vyhlásil válku. Jedné holi.

Klára vešla do kuchyně a našla Harryho a Severuse sedět na židlích u krbu, jak si něco šeptali. Položila podnos s horkou čokoládou na stůl a rozhlédla se zvídavě po pokoji.

„Kde mám hůl?“

Harry se Severusem příchod Kláry do obývacího pokoje naprosto vědomě ignorovali a pokračovali ve svém rozhovoru.

„Promiňte. Ptala jsem se, kde je má hůl. Nechala jsem ji přímo tady u své židle!“

Severus se na ni krátce podíval. „Schovali jsme ji.“

Klára vypadala trochu dotčeně: „Dobře, kde je?“

„Pokud bych ti to řekl, její schování by zcela pozbylo svého účelu.“

„Proč pro všechno na světě bys něco takového udělal své postarší, vetché tetě?“

„Za jednu návštěvu už mám dost rozdrcených prstů a potlučených loktů.“

Klára se prosebně podívala na Harryho: „Harry, drahoušku, ty určitě s tou zlomyslností nemáš nic společného?“

„Och, ale jo, mám,“ připustil ochotně Harry. „Severus potřeboval někoho, aby dával pozor. Já byl ten, kdo stál ve dveřích kuchyně a měl křičet ‚modrá husa létá na sever za soumraku‘, pokud uslyším, že jdete.“

„Harry, miláčku, byla to oranžová husa, vzpomínáš?“

Harry roztomile zatřepotal řasami: „Hmm, tak to je fajn, že jsem to varování nemusel použít, býval bych to úplně zpackal.“

„Jistě, byl bys mizerný špión.“

Harry se zazubil: „To jo, předpokládám, že na takovéhle věci nejsem stavěný. Záchrana světa a tak.“

Severus pobaveně zafrkal.

„Nejsem si jistá, o co tu jde, ale pokud mi vrátíte mou hůl,“ začala Klára s pečlivě odměřenou porcí  blahosklonnosti, dokazující, že lže, jako když tiskne, „nikoho už s ní úmyslně neudeřím.“

„Lžete,“ prohlásil Harry nevzrušeně.

„Jak naprosto strašné, že říkáš něco takového o brzy už své drahé tetě.“ S morbidním zájmem se naklonila dopředu: „Jak jsi to mohl říct?“

Severus si odfrkl: „Nebyla jsi zrovna rafinovaná.“

„Než napočítám do deseti, vrátíte mi hůl.“

„Ne.“

„Drzý zmetku!“

„Teto Kláro!“

„Pfff. Jaký má smysl si v mém pokročilém věku dávat pozor na jazyk?“

„Společenské normy?“

„Co mám teď asi tak dělat?“

„Harry byl tak hodný, že dolů snesl tvé pletení, takže můžeš před večeří pokojně odpočívat,“ ozřejmil jí Severus.

„Fajn, jestli tu mám být zavřená a nudit se, tak vy mi budete dělat společnost.

„Och, chystal jsem se-“

„Potřebuji-“

„Zůstaňte tady!“

S naprosto stejným výrazem se Harry a Severus svezli zpět na své židle a rychle sáhli po šálku s čokoládou.

„Povídejte si. Na mě se neohlížejte, já si tady jednoduše sednu a dokončím své pletení, zatímco budu čekat na večeři, vůbec si mě nevšímejte.“

Vzhledem k obecenstvu si oba uvědomovali, že k sobě musí být na oko milí. A tak, zatímco upíjeli ze svých teplých nápojů, se snažili vést zdvořilou konverzaci.

„Jsem rád, že má být na Vánoce bílo,“ začal Harry. „Je to mnohem slavnostnější, než když je mokro a bláto.“

„Vypadá to, že bude.“ Ticho.

„Ach, Vánoce letos přišly vážně rychle, nemyslíš? Jsou už za čtyři dny.“

„Už za čtyři, vážně?“

Znovu se mezi nimi rozhostilo nepříjemné ticho.

„Merline,“ zamručel si Harry pod vousy a hlasitěji, tak aby ho Severus slyšel, dodal: „V nezávazné konverzaci jsme vážně hrozní.“

Severus se podíval přes místnost a shledal, že Klára je plně zabraná do svého pletení, ruce se jí lehce pohybovaly, jak splétala vlnu do nových řad. Hmm, mohl bych se trochu pobavit, dokud je zabraná do něčeho jiného, a trochu Pottera znervóznit. „Možná jednoduše potřebujeme najít něco lepšího, co udělat se svým časem a ústy.“

Naneštěstí pro Snapea bylo zcela nemožné Pottera znervóznět, pokud nezachytil skrytý význam jejich rozhovoru. „Ron se rozhodl naučit hrát na harmoniku. Myslíš něco takového?“

Něco takového,“ uculil se Severus.

„Máš tady v domě nějaké nástroje?“

Severus se na Harryho významně díval a snažil se, aby aspoň zrudl: „Jsem přesvědčený, že bychom mohli najít něco, co bys mohl vzít do úst.“

Je nezbytné v tuto chvíli poznamenat, že navzdory tomu, jak to právě vypadá, Harry není nevinný ani hloupý.

Jen trochu pomalejší ve svém chápání.  

Harry pokrčil rameny: „Pochybuju, že by mi to šlo, nikdy před tím jsem nic takového nedělal.“

„Bude mi potěšením umožnit ti cvičit.“

„To by ses na mě jen díval? Přijde mi, že by to pro tebe bylo dost nudný.“

Severus letmo zavadil pohledem o svou tetu, která jim stále nevěnovala pozornost. Ztlumil hlas a důvěrně řekl: „Existují způsoby, jak to udělat vzájemně uspokojivé.“

Harry na tmavovlasého muže nechápavě zamžoural: „O čem to mluvíš?“

Klára pozvedla hlavu, a aniž narušila uklidňující rytmus cvakání pletacích jehlic o sebe, nápomocně poznamenala: „Věřím, že mluví o vzájemné felaci, Harry, drahoušku.“

Harry zalapal po dechu, několikrát otevřel a zavřel ústa, aniž z nich vyšla jediná hláska, než se nakonec vzpamatoval dostatečně na to, aby zamumlal: „Potřebuju zkontrolovat večeři. Omluvte mě chvilku,“ a vyběhl z pokoje.

Po několika minutách se k němu Severus v kuchyni připojil pod záminkou, že se jde podívat, jestli nepotřebuje pomoc.

Jakmile se dveře s houpnutím zavřely, Harry se prostě otočil od plotny a zlostně se na vyššího muže podíval, konečky uší stále zrudlé studem. „Z toho budu mít noční můry do konce života.“

Severus si odfrkl: „Ha.“

„Co?“

„Och. Nic… Jen si vybavuji, cos mi předtím řekl a…“ odpověděl Severus samolibě. „Právě se mi podařilo najít humor v naší situaci.“

„Bastarde.“

„Harry!“ okřikl ho uštěpačně Severus.

„Och, dojdi pro Kláru, večeře je hotová.“

„Dobrá, jdu pro svou příjemnou, nezáludnou tetu, aby mohla povečeřet s mým andělským snoubencem. Předpokládám, že jídlo bude příjemná bezkonfliktní záležitost.

„To znělo tak strašně neupřímně.“

„Nebylo to… ale předpokládám, že tak to proběhne.“

**********

Po večeři Severus přiložil v obývacím pokoji do krbu, v němž praskal oheň. Klára si spokojeně sedla do křesla co nejblíže k teplu a Harry se schoulil v rohu gauče, nohy složené pod sebou. Klára sledovala, jak její synovec prošel kolem druhého prázdného křesla a usadil se na druhém konci pohovky. Okamžitě zaznamenala, že se Severus rozhodl s Harrym bojovat, jako kdyby jediné, oč se snažil, nebylo získat mladíkovu pozornost. Pohodlněji se uvelebila ve svém křesle, přimhouřila oči a předstírala dřímotu. Cítila k nim oběma celkem respekt, konec konců za celých svých šedesát sedm let nikdy nepotkala dva lidi, kteří by se spolu v témže okamžiku dokázali hádat i flirtovat, a ještě tak lehce. Jen by si přála, aby se naučili, jak své hašteření zastavit dřív, než to jednoho z nich raní a zažene do úzkých. A hádala, že k tomu bodu se blížili, když Severus zmínil cosi o prašivém podvraťákovi a Harrymu zlostí prudce zrudly tváře. Možná mazlíček z dětství? Ať tak nebo tak, došla k názoru, že by měla zakročit, než by se debata vymkla z rukou…kéž by tak měla zpátky svou hůl…

S dosti neuspokojivým žuchnutím dupla nohou proti koberci: „Nechte toho dohadování. Nemůžete nechat ubohou starou ženu v tomhle domě trochu zdřímnout? A narovnej se, Severusi, Snapeové se nehrbí. Co si Harry pomyslí?“

„Jsem přesvědčen, že když jsem mu navlékl prsten, nemám už žádnou povinnost zapůsobit na něj svým skvělým držením těla. Je teď nadobro lapen.“

„Ještě jsme se nevzali, miláčku,“ popichoval Harry s uštěpačným úsměvem.

Severus mu neupřímný úsměv oplatil: „To je jen otázka času, lásko moje.“

Klára se toho dychtivě chytla: „Za jak dlouho?“

„Heh?“

„Kdy přesně to bude?“

„Kdy bude co?“ odvětil Severus se vzrůstající obavou.

„Svatba, samozřejmě.“

„No, my ještě nestanovili přesné datum…“ řekl rychle Harry.

„Nesmysl, musíte vybrat termín brzy, abyste měli čas zvládnout všechny přípravy.“

„Chceme jen velice malý obřad,“ vysvětloval Severus, „nic co by vyžadovalo zdlouhavé přípravy. Spíš impulsivně.“

„A co hosté? Musíte jim dát čas, aby se na účast mohli zařídit. Potřebuji to vědět včas, protože vím, že mě tam budete chtít pěkně vepředu a v centru dění.“

„No, není nikdo, koho bych chtěl pozvat, kromě zde přítomných,“ odsekl unáhleně Severus.

„A Harry? On určitě není tak nespolečenský jako ty, Severusi. Nikdo není tak nespolečenský jako ty.“

„Ani já nemám moc velký okruh blízkých přátel,… jen mí nejlepší kamarádi, a oba mohou přijet dřív, než řekneš švec.“ Nebo dřív než řekneš letax.

Klára náhle spráskla ruce: „Och? Mám skvělý nápad!“

Severus strnul, z těch několika slov, která opustila tetina ústa, nekoukalo nic dobrého. „A o co se jedná, madam?“

„Uspořádáme tu svatbu teď.“

Harry vytřeštil oči: „Teď?“

„Dobře, ne teď jako teď, ale na Štědrý den. Je to dokonalé,“ trvala Klára na svém. „Já jsem tady, ty říkáš, že tví přátelé mohou přijet, a určitě o svátcích budou mít čas. Velkou svatbu, která by vyžadovala čas na přípravu, nechcete. A jsou Vánoce – to je tak romantické!“

„To je směšné, nemůžeme se prostě jen tak sebrat a vzít se.“

„Proč ne? Zítra nebo za měsíc? Jaký je v tom rozdíl? Dokonce vše zaplatím, bude to můj svatební dar pro vás.“

Harry se Severusem šokovaně jeden na druhého zírali, po chvíli Severus zavrtěl hlavou: „Nepřichází v úvahu.“

„Proč ne? Je zřejmé, že se milujete, jste zasnoubení, tak proč ne svatba?“

„Ne,“ uťal ji Severus.

„Dej mi jediný dobrý důvod. Jeden dobrý důvod a nechám to být.“

V pokoji se rozhostilo naprosté ticho.

 

get_off_my_back

Kapitolu v originále ilustrovala Anastasia Mantihora a já jí tímto děkuji za svolení obrázek použít.

Kapitola: 2  jmeli Kapitola: 4

Reklamy

Posted on 31.10.2014, in Jmelí and tagged , . Bookmark the permalink. komentářů 32.

  1. hihi 😀 takže scéna při umývání nádobí to byla prostě mňamka! klouzání po ledě vtipné a no a ten konec, tetička se nezdá, potvora jedna hihi 😀 těším se na další

    • Jojo, Klára je rozhodnutá je dostrkat k oltáři, ať se jim to líbí, nebo ne. A nešetří na svém snažení množstvím záludnosti a manipulačnímu umem. Je prostě úžasná – na zabití. 😀

  2. 😀 tak teta Klára je teda éro 😀 jsem docela zvědavá jak tohle bude pokračovat a kdy Sevík zjistí, že Harry je na chlapy 😀

  3. Svatba, svatba, svatba… a všichni… svatba, sbatba 😀 *tleskání do rytmu*
    Úžasný jak se všichni tři pošťuchují a každou chvíli jiná aliance…
    Moc se těším na další kapitolu

  4. Profesor

    Tak tady jsem se málem zadusila. Ti tři jsou si dokonalými protihráči. Jsem zvědavá, kdy se provalí „stínové skutečnosti“ (Harryho orientace a tak.). ;-P

  5. Klara je super manipulatorka. Som zvedava, ci sa im podari vykrutit zo svadby😁

    • A co bys raději? Ano, nebo ne? Pokud ne, máme tu romantiku až na půdu, pokud ano, dočkáme se pravděpodobně ještě řady manipulačních představení ze všech tří stran. 3:-)

  6. No to se dostali do pěkné šlamastiky, jestlipak se z toho vykroutí:-D

    • Tak, není to jejich první šlamastika v životě, že. Už s nimi mají určité zkušenosti oba dva. A víme, že vždy udělají, co je třeba… 😉

  7. Jo scéna v kuchyni u dřezu neměla chybu. Taky jsem zvědavá kdy se provalí, že Harry a Ginny nejsou pár,ale pouze kamarádi. Wau a svatba o vánocích 😀 tak na toto jsemopravdu zvědavá.
    Krásná kapča a těším se na pokračování 😀

  8. postava Kláry je naprosto úžasná, povedený Severus v sukních. Nezávazná konverzace o felaci mě úplně rozsekala.

    • Jestli se ti opravdu líbí postava Kláry Snapeové, pak ti vřele doporučuji spisovatelku Elisabeth Peters a její detektivně-romantické romány z egyptologického prostředí, situované do počátku 20. století. Její Amelie Peabody je lautr to samé, co Klára. Obě by mohly být sestry – dvojčata.
      První kniha série se jmenuje Krokodýl na písčině, následuje Lev v údolí.

  9. Opět úžasné 🙂 Ve chvíli, kdy se po sobě váleli na ledě, se mi vybavila taková ta hra, kde hráči musí pokládat ruce a nohy na určitá pole a dostávají se tak do naprosto šílených pozic, myslím, že se to jmenuje Twistr. Klára je stále skvělá, vlastně čímdál lepší 🙂 Jsem zvědavá, jak jim to dopadne se svatbou – Klára je asi nenechá se z toho jen tak vykroutit.
    Děkuju a těším se na další.

  10. Chachachá 😀 božínku, vždycky mě dostává, jak někdo dokáže tak umně sepsat (a přeložit 😉 ) v podstatě prostou, jednoduchou scénu, okořenit ji vtipnými hláškami, bleskovými stěry a takovou tou moc pěknou jiskrou, což z ní nakonec udělá tak úžasně milou a zábavnou věc. Bavila jsem se náramně a jen mě mrzí, že jsem kapitolku slupla tak rychle. Příjemný relax, který jsem děsně potřebovala, navíc opravdu krásně přeloženo. Skvělá práce!
    Děkuju!!! ♥

    • Ano, přesně tohle také obdivuji – když někdo vybere nějakou naprosto obyčejnou životní scénu a dokáže z ní ve své povídce stvořit doslova symfonii pro oči a duši. A v tomto případě si na své přijde i bránice, co si budeme nalhávat. 😀

  11. No do škrota! Táto Klára s prehľadom trhne aj Brumbála. A to je manipulátor jak vyšitý. Pekne im to chlapcom ide spolu, tak prečo ich neoženiť hneď ako vraví teta Klára. Bavím sa skvele a dychtivo čakám na pokračovanie. Vďaka.

    • Jistě, grid. Železo se musí kout, dokud je žhavé, já to říkám taky. 😀 Klára na to jde správně. A pokud se jí třeba povede ty dva dotlačit až do chomoutu, mohla by se příležitostně potkat s Brumbálem. To by, panečku, byla teprve jízda. 3:-)

  12. Mononoke

    Spomenula som si na rozprávkovú pesničku:
    Kujme pikle, kujme pikle, obvyklé i neobvyklé.
    …. Kujme pikle, kujme pikle, správná pikle lidi zvyklé.
    Kujme pikle, pikle kujme, spekulujme, intrikujme,
    lepšího nic není nad pořádný piklení.

    Teta by mohla byť minister, ktorý sa nepoddá Malfoyovi a jeho intrigám.
    Exspolubojovníci sú v tom až po uši. A k tomu tá vzájomná reč tela… prezrádza veľa.

    • Kujme pikle, pikle kujme – řekla bych, že to je Klářino životní krédo. A drží se ho zuby nehty.
      A dosadit ji do ministerského křesla? Velice zajímavá myšlenka, kouzelnickému světu by to pravděpodobně mohlo prospět. Škoda, že je to mudla.

  13. maja1235

    Jak je možné, že mému oku unikla další úžasná snarry v češtině? 😮
    Moc děkuji za skvělý výběr a nádherný překlad. Neskutečně se bavím. Tetičku miluji snad ještě víc, než své dva oblíbence. Jen víc a houšť 😀
    Mohu si tě přidat do oblíbených odkazů, abych tě příště snadno našla a přitáhla ti sem ještě pár dalších čtenářů?

    • Majo1235, evidentně ti nic neuniklo – jsi tu a já jsem ráda.
      Za přidání ‚malého světa‘ mezi tvé oblíbené odkazy budu vděčná. Také na tom časem zapracuji, ale teď má Jmelí jaksi přednost. Přeci jen – Vánoce se nám blíží… 😉

  14. Jak já se těším, jak se budou z té svatby vykrucovat 😀 Díky bylo to skvělý 🙂

  15. Awww, tak jsem se sem po… ehm… moc dlouhé době probojovala a hned jsem se pustila do této krásné bitvy mezi nimi. Jejda, já už si ani nepamatuji, jestli k té svatbě nakonec došlo nebo ne, ale to nevadí, budu příjemně překvapená, ať to dopadne jakkoliv.
    Teta a její hůl – nerozlučné přítelkyně, že? Myslím, že v tomto okamžiku ji Severus plánuje vytáhnout a přetáhnout s ní tetu;-)
    Moc se bavím, díky moc, oni zřejmě taky, i když je to prudí – ale co by to jinak bylo za život, kdyby nebyl pestrý, že?

    • Znáš to, Pat, co se škádlívá, rádo se mívá. Klára je toho skvělým příkladem, Severuse zbožňuje a on se s tím holt musí nějak popasovat. A že si nepamatuješ? Nevadí, aspoň před sebou máš nějaké to překvapení. 😉

  16. jak to vypadá s další kapitolkou? prosííííííííííím…

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: