Archiv

Volání divočiny

Ve chvílích, jako byla tahle, kdy všechna jeho nervová zakončení hořela náporem z lovu, pro něj bylo těžké přidržet se své lidské stránky. Sherlockova ústa zaplavily sliny, vnímal, jak se celé jeho tělo touží zakousnout a mnohem víc než obvykle si uvědomoval svoje zuby. Rozumem věděl, že ta stvůra vydaná mu na milost je člověk a podezřelý, a ne cosi, co by se dalo nazvat kořistí, ale určitá malá temnější část jeho já se o ten rozdíl jen pramálo starala.

Varování: Scéna s barvitým popisem násilí.

Doporučení: 15 +

Ani se mi nechce věřit, že už před sebou máme jen tuhle poslední kapitolu. Tak ráda bych ve světě felisianů prožila delší čas! Ale bohužel, BeautifulFiction příběh po šesti kapitolách odložila a nám nezbývá, než se s tím smířit.

Děkuji Patoložce, Sambě, Miamam a Dag za zpětnou vazbu v podobě komentářů, kterých se této povídce od vás dostalo, věřím, že jsem si ty dva zamilovala nejen já sama. A děkuji ještě jednou také Hanetce, která pro vás překlad celé povídky betovala a korigovala.

Tak tedy felisian Sherlock a jeho společník John po šesté – a naposledy.

Pěkné čtení. ❤  =^.^=

 

Read the rest of this entry

Reklamy

Zvrat událostí

Skok, zápas – nepředvídaný tanec těl, jak se podezřelý zkroutil a celou vahou vrazil do Sherlockovy hrudi…

Stačil pouze jediný špatný krok.

Všechno nejlepší v novém roce! A vítejte u dalšího střípku ze světa felisianů. Dneska to rozhodně nebude taková selanka, na jakou jste si doposud snad zvykli. Sherlockovi se jeho pronásledování pachatele totiž vymkne z ruky – hodně. Tak pevné nervy a příjemné čtení. Těším se, co vy na to. Já u toho pořádně sežmoulala kapesník a chvílemi jsem ani nedýchala. A to nejen napětím. ❤

 

Read the rest of this entry

V zajetí okamžiku

Neměl vůbec představu, jak se musel tvářit – nejspíš něco mezi ponížením a zděšením – ale John si tu fotku už zase prohlížel, a tentokrát jeho úsměv nesporně podkreslovala něha, stejnou měrou laskavá jako pobavená. „Jak už to u fotografií nemluvňat bývá, mohlo by to být i horší,“ poznamenal se širokým úsměvem a zachichotal se, když se Sherlockův ocas naježil rozhořčením.

Čtvrtá neděle adventní, Štědrý den a čtvrtý střípek ze světa felisianů.

Poslední týden jsem si připadala trochu jako nedočkavé dítě, které neustále tancuje kolem vánočního stromečku a vyhlíží ten zázračný okamžik, kdy se pod ním objeví dárky. Dočkala jsem se jednoho jediného – komentáře od miamam. Moc Ti za něj děkuji, děvče. Sama víš, že zpětná vazba od čtenářů je ten nejsilnější hnací motor a jediné zadostiučinění, z něhož se za ty hodiny strávené nad textem můžeme těšit.

Kapitolu bych kromě miamam, chtěla jako vánoční dárek věnovat také svým kolegyňkám a přítelkyním, s nimiž mám to štěstí spolupracovat na nejrůznějších projektech. Jsou jimi Hanetka, Patoložka a Kalamity Jane. Děkuji Vám a zůstávejte mi, prosím, i nadále nablízku.

Vám ostatním přeji, ať jsou Vaše očekávání (nejen pod vánočním stromečkem) naplněna k plné spokojenosti.

Pod dnešní kapitolou naleznete malé překvapení, jímž příběh v originále doplnila Anotherwellkeptsecret.

Pěkné čtení a požehnané svátky Vánoční. =^.^=

Vaše Row.

Read the rest of this entry

Znalci pohodlí

„Možná vypadám tak trochu jako kočka, Andersone, to ale neznamená, že jí také jsem.“

Aneb: pět oblastí, v nichž felisiani nejsou (tak úplně) jako kočky, a jedna, v níž jsou.

 

Vánoce už nám pomalu ťukají na okno a tady máme třetí střípek.

Užijte si ho. A ať se u něj bavíte aspoň z poloviny tak dobře, jako jsem se bavila já. 😀

Read the rest of this entry

Sourozenecká (dis)harmonie

„Ocas ponechal volně, místo aby ho nepohodlně stočil na sedadle, do očí si nechal dopadat právě tolik světla, aby se ujistil, že jeho zřítelnice budou oválné a ne lidsky kulaté, a v úšklebku odhrnul rty a odhalil špičáky ostřejší, než bylo běžné: byl vším, čím Mycroft nebyl.“

Druhá neděle adventní, druhý střípek ze světa, kde felisiani tvoří přiměřenou část lidské populace.

Kapitolu věnuji Patoložce, Sambě a Miamam, které mi udělaly velkou radost svými komentáři u první kapitoly.

Přeji pěkné čtení. 🙂

 

Read the rest of this entry

Nejvyšší ocenění

„Háček v soužití s felisianem, jak si John nedlouho poté, co se nastěhoval, uvědomil, byl v neutuchajícím nutkání se ho dotknout.“

Blíží se nám úžasný čas vánoční a s první adventní nedělí jsem se rozhodla sobě (ale doufám, že i vám) nadělit vánoční dárek v podobě johnlock povídky. A protože mám slabost pro kočky a chtěla jsem si udělat radost, sáhla jsem po sérii volně na sebe navazujících povídek s kočičí tématikou (i když Sherlock by se rozčiloval, že on není žádná kočka, úplně ho slyším) z pera BeautifulFiction, pod souborným názvem Kočka mezi holuby. Každou adventní neděli až do první neděle po Novém roce se můžete těšit na jeden další střípek ze soužití Johna a Sherlocka v trochu nestandardním pojetí. 🙂 Podrobnější informace najdete v hlavičce na úvodní stránce série.

Připravte se ale na velice pomalý rozjezd a pozvolný opatrný vývoj jejich vzájemného vztahu, na spoustu roztomilosti a taky trochu strachu, nejistoty a bolesti. Ale těch jen tak poskrovnu, jako nejvzácnějšího koření.

Korektury a betace komplet celého překladu se chopila Hanetka, tímto jí za to děkuji. ❤

 

Read the rest of this entry

Umíněný starý kocour – část 2

a_grim_old_cat_by_john_n_mary

 

Přeji Vám všem požehnané svátky vánoční a pokoj do Vašich domovů i srdcí.

Předkládám Vám druhou a zároveň závěrečnou část vyprávění o jednom mladíkovi a jeho umíněném kocourovi. Nebo to není úplně tak, jak říkám? No, uvidíme.

Velký dík tentokrát patří Hanetce za významnou pomoc s překladem a samozřejmě i KalamityJane za betaci a korekturu.

Povídku bych ráda věnovala všem, kteří mi u předchozí části zanechali své komentáře. Díky Vám za ně moc, velice mě potěšily a povzbuzují mě k další činnosti.

Doporučení: 15+

 

Read the rest of this entry

Umíněný starý kocour – část 1

a_grim_old_cat_by_john_n_mary

S příchodem léta jsem pro Vás měla závěrečnou kapitolu vánoční povídky, proto nyní, kdy jsou Vánoce za dveřmi, Vám zcela logicky předkládám jednu letní lahůdku. Povídka je dárečkem pod stromeček nejen pro Vás, ale i pro mě, neboť se jedná o kočičárnu a já si moc přála nějakou kočičí povídku přeložit. Takže ať už se Vám líbit bude, nebo ne, mám z ní velkou radost už teď.

Atmosféra příběhu je spíše melancholická, ale má v sobě něco, něco…
Posuďte sami. 🙂

Za betaci a korekturu děkuji KalamityJane.

A jaká že písnička by vás mohla dostat do odpovídající nálady? Možná ♫♫♪♫ …Tiše a ochotně purpura na plotně voní, stále voní… ♪♫♪♪♫

Read the rest of this entry