V zajetí okamžiku

Neměl vůbec představu, jak se musel tvářit – nejspíš něco mezi ponížením a zděšením – ale John si tu fotku už zase prohlížel, a tentokrát jeho úsměv nesporně podkreslovala něha, stejnou měrou laskavá jako pobavená. „Jak už to u fotografií nemluvňat bývá, mohlo by to být i horší,“ poznamenal se širokým úsměvem a zachichotal se, když se Sherlockův ocas naježil rozhořčením.

Čtvrtá neděle adventní, Štědrý den a čtvrtý střípek ze světa felisianů.

Poslední týden jsem si připadala trochu jako nedočkavé dítě, které neustále tancuje kolem vánočního stromečku a vyhlíží ten zázračný okamžik, kdy se pod ním objeví dárky. Dočkala jsem se jednoho jediného – komentáře od miamam. Moc Ti za něj děkuji, děvče. Sama víš, že zpětná vazba od čtenářů je ten nejsilnější hnací motor a jediné zadostiučinění, z něhož se za ty hodiny strávené nad textem můžeme těšit.

Kapitolu bych kromě miamam, chtěla jako vánoční dárek věnovat také svým kolegyňkám a přítelkyním, s nimiž mám to štěstí spolupracovat na nejrůznějších projektech. Jsou jimi Hanetka, Patoložka a Kalamity Jane. Děkuji Vám a zůstávejte mi, prosím, i nadále nablízku.

Vám ostatním přeji, ať jsou Vaše očekávání (nejen pod vánočním stromečkem) naplněna k plné spokojenosti.

Pod dnešní kapitolou naleznete malé překvapení, jímž příběh v originále doplnila Anotherwellkeptsecret.

Pěkné čtení a požehnané svátky Vánoční. =^.^=

Vaše Row.

Znalci pohodlí

„Možná vypadám tak trochu jako kočka, Andersone, to ale neznamená, že jí také jsem.“

Aneb: pět oblastí, v nichž felisiani nejsou (tak úplně) jako kočky, a jedna, v níž jsou.

 

Vánoce už nám pomalu ťukají na okno a tady máme třetí střípek.

Užijte si ho. A ať se u něj bavíte aspoň z poloviny tak dobře, jako jsem se bavila já. 😀

Sourozenecká (dis)harmonie

„Ocas ponechal volně, místo aby ho nepohodlně stočil na sedadle, do očí si nechal dopadat právě tolik světla, aby se ujistil, že jeho zřítelnice budou oválné a ne lidsky kulaté, a v úšklebku odhrnul rty a odhalil špičáky ostřejší, než bylo běžné: byl vším, čím Mycroft nebyl.“

Druhá neděle adventní, druhý střípek ze světa, kde felisiani tvoří přiměřenou část lidské populace.

Kapitolu věnuji Patoložce, Sambě a Miamam, které mi udělaly velkou radost svými komentáři u první kapitoly.

Přeji pěkné čtení. 🙂

 

Nejvyšší ocenění

„Háček v soužití s felisianem, jak si John nedlouho poté, co se nastěhoval, uvědomil, byl v neutuchajícím nutkání se ho dotknout.“

Blíží se nám úžasný čas vánoční a s první adventní nedělí jsem se rozhodla sobě (ale doufám, že i vám) nadělit vánoční dárek v podobě johnlock povídky. A protože mám slabost pro kočky a chtěla jsem si udělat radost, sáhla jsem po sérii volně na sebe navazujících povídek s kočičí tématikou (i když Sherlock by se rozčiloval, že on není žádná kočka, úplně ho slyším) z pera BeautifulFiction, pod souborným názvem Kočka mezi holuby. Každou adventní neděli až do první neděle po Novém roce se můžete těšit na jeden další střípek ze soužití Johna a Sherlocka v trochu nestandardním pojetí. 🙂 Podrobnější informace najdete v hlavičce na úvodní stránce série.

Připravte se ale na velice pomalý rozjezd a pozvolný opatrný vývoj jejich vzájemného vztahu, na spoustu roztomilosti a taky trochu strachu, nejistoty a bolesti. Ale těch jen tak poskrovnu, jako nejvzácnějšího koření.

Korektury a betace komplet celého překladu se chopila Hanetka, tímto jí za to děkuji. ❤